Warhammer 40,000: Rogue Trader – Void Shadows – recenze skvělého rozšíření

Fantastické RPG Rogue Trader loni předvedlo, že má sílu člověka uvrhnout do nekonečných hlubin králičí nory Warhammeru 40,000. Univerzum, které mě vždycky míjelo, podává a prodává neuvěřitelně poutavě a kdyby ve stejný rok nevyšel Baldur’s Gate III, jde jednoznačně o RPG roku.

Jsem proto rád, že se nějaké tři čtvrtě roku po vydání základní hry na palubu mezihvězdné lodi rodu Rogue Traderů von Valencius můžu vrátit a prožít nové příběhy, které si tvůrci z Owlcat Studios připravili. O tři čtvrtě roku později, kdy mě díky Rogue Traderovi Warhammer natolik pohltil, že jsem přečetl nepočítaně knih, odehrál spoustu her, slepil, namaloval a zahrál si s modely, a dokonce s Alešem rozjel o světě v konstantní válce podcast.

Rogue Trader je zkrátka RPG, které byste určitě neměli minout. Je syrové, výpravné, masivní, temné, s rozhodnutími, která mají váhu, a hlavně je špičkově napsané. A s potěšením můžu říct, že první příběhové rozšíření Void Shadows v tomto trendu pokračuje.

Jste připraveni hrát odznova?

Chtělo by se říct, že teď je ten nejlepší čas do Rogue Tradera naskočit, ale není to tak úplně pravda. Ten bude nejspíš až v prosinci, až vyjde i druhé příběhové rozšíření Lex Imperialis. Pokud bude totiž strukturované podobně jako Void Shadows, dočkáme se nového příběhu, který je organicky vpletený do jednotlivých kapitol celé hry.

zdroj: Owlcat Games

Je proto nejlepší Rogue Tradera odehrát hezky znova a příběh si užít pěkně postupně tak, jak tvůrci zamýšleli. Nejde totiž o nějakou izolovanou vedlejší linku, rozšíření má dopad i na hlavní příběh a na jeho konec. Hlavně si tak nejlíp můžete užít i novou postavu a spoustu zajímavých předmětů, které do hry přibývají.

Ale to taky znamená, že abyste si zhruba těch 15 hodin nového materiálu užili, je nutné investovat asi 130 hodin do celého průchodu. Jasně, dá se teoreticky nahrát uložená pozice ze zhruba čtvrté kapitoly a odsud dohrát hru až do samotného závěru, ale zbytečně si celý zážitek izolujete a některá rozhodnutí s následky se do hlavní hry nepropíší tak výrazně, jako byste se jimi nechali provázet průběžně.

Můžeme si promluvit o Čtyřrukém Císaři?

Jsem schválně vágní, protože příběh ve Void Shadows opět hraje prim. Bez zbytečných spoilerů vám můžu prozradit, že tentokrát se zápletka rozšíření točí kolem kultů. Jednak Death Cultu, uctívačů smrti a strážců, soudců i popravčích, jež sídlí v útrobách vaší lodi.

No, a druhým kultem není nikdo jiný než Genestealeři, kteří v základní hře měli jen drobné cameo v jedné z vedlejších misí. A pokud nevíte, kdo ti „genestealeři“ jsou, a že proč by se měl svrchovaný Rogue Trader a velvyslanec Boha-Císaře zabývat nějakým obskurním kultem, tak vězte, že má celá loď a potenciálně hvězdný systém velký problém.

zdroj: Owlcat Games

Genestealeři jsou totiž špinavý xenos, mutanti, kteří se dokáží infiltrovat do lidské společnosti a klidně se celé generace připravovat na svržení vládnoucních elit, aby umetli cestičku pro invazi svých pánů – nenasytných tyranidů.

Sázky jsou vysoké a zápletka rozehrána. Void Shadows odvádí opět špičkovou práci ve vykreslení jednotlivých motivací a postav. Ostatně nestává se často, aby vám hra nastavila zrcadlo. Rogue Tradeři jsou totiž tak vysoko na společenském žebříčku, že je pro ně život obyčejných lidí nepředstavitelný. Hra to skvěle demonstruje rozhodnutími, ve kterých počty mrtvých šplhají k miliardám, ale pro vás jde jen o čísla a statistiky.

zdroj: Owlcat Games zdroj: Owlcat Games

Když se vám ve Void Shadows začne bouřit podpalubí (rozuměj miliony lidí), plně chápete, proč jsou lidi nespokojení, a že vás klidně mohou považovat za tyrana, a to i v případě, že se snažíte být sympaťák, který každému pomůže.

Hrozba je tentokrát mnohem lidštější, což je paradox, protože v jejím jádru nic lidského vůbec není. Představit nové hráče z univerza 41. milénia zvládají Void Shadows nesmírně poutavě. Dokazuje to třeba fakt, že teď po dohrání mám obrovskou chuť začít stavět armádu Genestealerů, na což bude snad čas, až dodělám tyranidy, na které mě nalákal Space Marine 2…

Rozšíření se taky daří poutavě střídat žánry. Jednou jste provázeni okultním náboženským rituálem, jindy se zase v detektivní epizodě snažíte vyprátrat podvratného vraha, pak zase bombardujete pirátskou kolonii. Nudit se zkrátka nebudete, Rogue Trader má talíř povinností neustále plný.

Krev hustější než voda

Jednou z těch milejších povinností je i setkání s novou postavou, kterou můžete nabrat do družiny – asasínkou a členkou Death Cultu, Kibellah. Rogue Traderovi citelně chyběla postava, která by se specializovala na boj zblízka. Jasně, mohli jste si postavit arch-militanta, respektive vanguarda s bonusy na chladné zbraně. Vlastně při prvním průchodu jsem tak udělal masivní mlátičku ze senešala Abelarda, ale nové povolání popravčí jde mnohem dál.

zdroj: Owlcat Games

Kibellah totiž bojem, krví a smrtí dokazuje víru Císaři a na oplátku ji provázejí vidiny o možné budoucnosti. Opět: Void Shadows fantasticky dávají nahlédnout pod pokličku nepříliš zprofanované frakce, jejích zvyklostí a morbidních rituálů. A asasínka se za tu poměrně krátkou dobu okamžitě stala mou nejoblíbenější postavou z Rogue Tradera vůbec.

Hlavně je za Kibellah zábava hrát. Vražedkyně v boji dokáže útočit i několikrát za kolo, pokud se jí daří zabíjet protivníky. Za schopnosti platí vlastní krví, takže konečně máte využití pořádné využití pro postavy s vysokou medicae a její seky mečem jsou doslova krvavým uměním, protože dokáže spojencům i protivníkům zachlístaným krví propůjčit bonusy, či malusy. Je proto důležité hlídat nejen, kde na bitevním poli Kibellah stojí, ale také z jakého směru útočí.

Owlcatí technický stav

Prostě a jednoduše: Void Shadows jsou tím nejlepším, co v Rogue Traderovi najdete, a pokud se chystáte na nový průchod, nebo jste grimdark dobrodružství v Koronus Expanse ještě nehráli, jde o jasnou povinnost, bez které je základní hra znatelně chudší.

Je jen možná trochu škoda, že je nové prostředí lodi sice nápadité a nepostrádá megalomanskou neogotickou architekturu, ale jiná dříve neviděná místa vedle něj nenavštívíte. Na druhé straně absenci jiných nových prostředí rozšíření vyvažuje neskutečně našlapaným soundtrackem.

Z výsledného hodnocení taky strhávám body za technický stav. Jsem už zvyklý, že hry od studia Owlcat jsou často bugů plné, a nejinak tomu je i v případě Void Shadows. Mizející předměty z inventáře, chybějící popisky v konverzacích, jeden nespouštějící se skript, který vyústil v opakování celého questu…

Věřím, že se podobně jako v základní hře otravné chyby podaří vychytat i že udělat takto košatou hru tak, aby vše správně navazovalo a fungovalo, není jednoduché. Navíc primárně jde pořád spíše o kosmetické vady (na nefunkční skript jsem narazil jen jednou), nad kterými by se dalo přivřít nejedno oko, ale jak hra musela vypadat před těmi dvěma měsíci, kdy měla původně vyjít?

zdroj: Owlcat Games

V celkovém kontextu jde ale jen o malou vadu na kráse, která jinak výborné a smysluplné DLC nijak zásadně nekazí. Jestli budou všechna příběhová DLC pro Rogue Tradera takto kvalitní, nemám o budoucnost hry obavy a už teď vím, že se k ní zase v prosinci vrátím s vydáním Lex Imperialis.

Celý článek zde: ZDROJ ZDE ….✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy
….