USA zavádějí obchodování s emisními povolenkami po vzoru Evropy, některé státy zůstávají skeptické

Spojené státy následují evropský příklad a zavádějí systémy obchodování s emisními povolenkami, aby snížily emise CO2. Země je však rozdělena: státy vedené demokraty schvalují povinné zavedení těchto systémů, zatímco státy vedené republikány je očividně nehodlají zavádět.

Uprostřed stojí několik klíčových států, které se střídavě připojují a vystupují z dohod o obchodování s emisními povolenkami v závislosti na tom, která strana získá politickou převahu. 

S rostoucí celosvětovou poptávkou po ropě, plynu a uhlí, která dosahuje rekordních úrovní a nevykazuje známky zpomalení, je systém obchodování s emisními povolenkami považován za alternativní způsob, jak snížit využívání fosilních paliv. Tento systém stanovuje limity na množství CO2, které mohou společnosti vypouštět, a umožňuje těm, které limit překročí, nakoupit kredity od firem s nižšími emisemi nebo investovat do projektů, jako je ochrana lesů, které mají kompenzovat emise.

Finanční měnou na trhu s emisními povolenkami je tzv. povolenka, která dává firmám právo vypouštět skleníkové plyny. Každá povolenka je oceněna v tunách vyprodukovaného CO2, přičemž aktuální cena je v průměru nižší než 10 dolarů za tunu. Organizace jako Světová banka však upozorňují, že pro dosažení cílů nulových emisí, stanovených Pařížskou dohodou o klimatu, by cena měla být v rozmezí 50 až 100 dolarů za tunu.

Zastánci systému obchodování s emisními povolenkami jej vyzdvihují jako „tržní řešení“.

„Systém obchodování s emisními povolenkami využívá sílu trhu v boji proti globálnímu oteplování,“ uvádí zpráva Nadace pro ochranu životního prostředí (EDF).

Někteří kritici však vyjadřují skeptické názory, když tvrdí, že tento systém je v podstatě daní na energii, kterou platí spotřebitelé a osoby dojíždějící za prací, a že z velkých částek peněz, které jsou do systému vkládány, mohou mít větší prospěch zasvěcené skupiny než samotné životní prostředí.

Z prospěchu se těší tvůrci trhu, což je opravdu jedna z hlavních obav.

Ryan Yonk, ekonom, Americký institut pro ekonomický výzkum

„Systém obchodování s emisními povolenkami je velmi zajímavý teoretický model pro řešení politického problému, ale v konečném důsledku se jedná jen o přesun nákladů,“ uvedl Ryan Yonk, energetický ekonom z Amerického institutu pro ekonomický výzkum (American Institute for Economic Research), pro The Epoch Times.

„Konečným plátcem jsou spotřebitelé. Z prospěchu se těší tvůrci trhu, což je opravdu jedna z hlavních obav.“

„Pokud se v budoucnu zavedou systémy obchodování s emisními povolenkami, nejvíce z toho budou těžit zprostředkovatelé, kteří se na těchto transakcích podílejí.“

Ve skutečnosti se kolem systémů oceňování uhlíku vytvořil nový průmysl, kdy burzy usilují o status finančních center pro obchodování s uhlíkovými povolenkami a finanční společnosti se snaží profitovat z vytváření trhů s touto novou měnou.

Kromě toho účetní a konzultanti získávají honoráře za vytváření projektů na kompenzaci emisí uhlíku, do kterých mohou investovat, a za vyčíslení jejich přínosů pro životní prostředí. Společnosti, které se zabývají výrobou větrné a solární energie nebo technologiemi na zachycování uhlíku, bývají často rovněž příjemci těchto plateb za kompenzaci uhlíku v rámci těchto systémů.

✅ Více: ZDROJ ZDE