Srážka s favoritkou na zlato bolela. Zkazila jsem jí možnost mít medaili, vyčítala si Češka

Paříž (od našeho zpravodaje) – Věděla, že pokud předvede životní jízdu, má na to, aby si z Francie přivezla cenný kov. Ještě zamávala mámě a sestře na tribuně a sjela ze startovní pozice k první rampě.

Smekla se mi noha z pedálů a dodupla jsem na zem. Věděla jsem, že i kdybych pokračovala dál, přišla bych o další tři triky, které měly následovat. Ztratila jsem veškerou rychlost. Byla to opravdu hloupá chyba, ale ani ne tak moje, prostě se stalo. Po první zajišťovací jízdě jsem měla připravené další věci, bohužel na ně nedošlo.

Po první jízdě jsem věděla, že ze sebe můžu vypálit úplně to nejlepší. Ale když jsem dojela druhou, hodně mě to dojalo. Věděla jsem, že mám na víc, že bych mohla dosáhnout na medaili. Na olympiádě jsem nepředvedla maximum. Čekala jsem, že skončím poslední, devátá. Je z toho šesté místo, což je za mě skvělý výsledek a další důkaz, že mám na víc.

Určitě. Musím poděkovat zdravotnímu a fyzio týmu Českého olympijského výboru, zejména Jiřímu Neumannovi, a mému trenérovi Michaelu Beranovi. Kdyby tady pro mě nebyli, asi bych ani do kvalifikace vůbec nenastoupila.

Bylo to nepříjemné, mám menší oděrku na ruce, ale zvládla jsem to. Hannah byla nakonec taky v pořádku a trénovaly jsme dál. Jasně, ten moment mě znervóznil, protože se mi nikdy nic podobného nestalo. Když se najednou s někým takhle srazíte, navíc s velkou rivalkou, pak si to vyčítáte: „Ty jo, já jsem jí zkazila možnost mít medaili.“

Přijela jsem za ní a omluvila se. Řekla, že takhle to ve sportu je, nebylo to naschvál, prostě jsme se neviděly. Překážky jsou velké a náraz jsme nečekaly.

Park byl asi nejtěžší, jaký jsem kdy zažila. Samotné překážky výborné, ale jsou na sebe naskládané moc blízko, daleko, nebo dokonce křivě. Nebylo lehké najít si ideální cestu.

Maminka a sestřička. Původně na závodě neměly být, ale měla jsem nakonec nějaké lístky. Jen jsme se to dozvěděly na poslední chvíli. Věděla jsem, že mamku na tribuně chci, protože tady pro mě vždycky byla.

Šla jsem za ní nahoru, ale bylo těžké se tam dostat. Říkala jsem, že za médii určitě přijdu, jen chci nejdřív za rodinou. Mamka i sestra byly poprvé na velkých závodech, takže tím, jak jsem se na ně dívala a mávala, jsem jim chtěla dát pocit, že vím, že v Paříži jsou.

Až se s ní ještě večer potkám v Českém domě, tak mi řekne, že měla celou dobu zavřené oči a ségra jí všechno komentovala.

To určitě! Hodně lidí mi psalo milé zprávy, že mi fandí a drží pěsti, ať to zvládnu. Chtěla bych jim za podporu hrozně moc poděkovat, dodávali mi sílu. Teď v Česku bude náš sport zase o kousek víc vidět.

Chtěla bych se dostat ještě na X-Games a naučit se víc triků. Umět lépe ovládat kolo a být prostě nejlepší.