65 setin od medaile? Tak blízko jsme nikdy nebyli, říkali spokojení Fuksové po finále

Paříž (Od našeho zpravodaje) – Před třemi lety byli na olympiádě v Tokiu desátí, teď v Paříži se probili do elitního finále a skončili sedmí. A co za čtyři roky v Los Angeles? „Jednou bych prostě s bráchou rád medaili přivezl. Děláme pro to maximum a trénujeme pro to, abychom byli nejlepší,“ zasní se Petr Fuksa.

Už teď byli od medaile „nicotných“ 65 setin vteřin, byť to ve skutečnosti byl ze sedmého fleku k ní „pořádný“ kus.

„Je úplně jedno, jestli je člověk čtvrtý, pátý, šestý… Tady jde vždycky jenom o medaile a nic jiného se neřeší,“ přidává starší z bratrského dua, Martin. „Ale já jsem si dal za cíl, že chci být v deblu na olympiádě ve finále, to se nám povedlo. Byl jsem šťastný už po semifinále, že jsme postoupili, a pak jsem si přál, abychom ve finále udělali alespoň jednu loď. Nikdy jsme nejeli těsnější závod, byl z naší strany povedený, jen je konkurence hrozně silná. Ale kdyby mi to někdo řekl před olympiádou, tak to beru.“

Ne, nepatřili k favoritům, tím je Martin Fuksa až v pátečním singlovém závodě na 1000 metrů. Museli už pořádně máknout v pětičlenném semifinále, z něhož do finále prošly čtyři lodě. A oni byli po boji čtvrtí. „S těmi kluky závodíme roky. Víme, jak kdo je na tom papírově nejlépe, a věděli jsme, že do finále vede cesta přes Rumuny. Počkali jsme si na ně a ke konci je předjeli,“ popisuje Petr Fuksa. „Předvedli jsme, co jsme měli. Je to vylepšení proti minulé olympiádě, což je paráda.“

Tvoří unikátní rodinný tým, do kterého ještě patří otec Petr a dědeček Josef coby přísní trenéři. A byť prioritou jsou pro Martina stále jeho individuální závody, tak olympijské představení s bratrem bere jako výjimečné.

„Většina lidí z finále se soustředí hlavně na debl. Sedí na něm skoro každý trénink, my na něm upřímně tolik tréninků nemáme. A Péťovi patří velký dík, že to toleruje. Byli jsme šest desetin od medaile, nikdy jsme nebyli blíž, což je potřeba brát pozitivně, a musíme doufat, že to někdy bude lepší. Ale určitě bych nechtěl, aby to vyznělo, že jsme smutní. Ovšem každý z kluků si myslí na medaili, proto jedete na olympiádu, abyste si tu věc pověsili na krk, včetně nás. Ale ne každý ji může mít,“ říká Martin Fuksa.

A jeho bratr Petr přidává, že cesta k ní vede jedině tak, že ve velkém finále prodají to, jak rychlé časy někdy zajíždějí doma na tréninku či na tuzemském šampionátu.

Třeba se to jednou podaří!