King Arthur: Legion IX – recenze tahovky se zombie Římany

Temná fantasy tahovka King Arthur: Knight’s Tale předloni zabodovala skvělým zasazením do prostředí britských legend a mýtů, skvělým soubojovým systémem a zábavnými RPG mechanismy. Hře ale naopak neslušelo unylé tempo, rozvleklý příběh a po čase jí zkrátka došel dech.

Tyto neduhy ale naštěstí do velké míry napravuje samostatné rozšíření King Arthur: Legion IX. Komornější úkrok stranou, v jehož jádru opět najdete parádní tahové souboje se zajímavou sebrankou unikátních hrdinů, který je navíc zabalený ve fantastické stylizaci a tematice posmrtného starověkého Říma.

Legio IX Hispana

Na břehy Avalonu totiž přiráží ztracená devátá legie římského impéria. Protože se ale nacházíme v mýtech období raného středověku a Římská říše už pár století neexistuje, ani v řadách legionářů nenajdete běžné vojáky. Centurioni totiž uprchli z posmrtného světa Tartaru, aby splnili poslední přání císaře – dobyli pro něj Avalon, který se stane centrem resuscitovaného impéria, v jehož středu bude skutečný věčný Řím.

Zombie legionáři tak opět navlékají loricu segmentatu, oblékají se do římského šarlatu a s řevem na hnijících rtech vyrážejí vraždit rytíře, křesťany a čaroděje. Kromě dobyvačné války ale legie svádí ještě jeden boj – ten vnitřní, který rozhodne, jestli přijdou i o poslední zbytky lidskosti.

zdroj: Neocore Games zdroj: Neocore Games

Estetika King Arthur: Legion IX je fantastická. Temná a pokřivená parafráze na artušovské legendy opepřená starořímskou stylizací funguje na jedničku. Z pohanských rituálů špinavých Piktů cítíte barbarský primitivismus, nečistou krevní magii a brutální rituály. Pokroucené stromy prastarých hvozdů dýchají mocnou a znepokojivou silou přírody, zatímco pod naleštěnou zbrojí hrdinných rytířů tluče srdce krvežíznivých zélótů.

Temná fantasy hře moc sluší a dokáže kouzlit krásné scenerie. S radostí jsem hrál každou lesní mapu, protože mě neomrzelo sledovat vířící listí kolem kotníků nemrtvé legie nebo skvěle zpracovanou volumetrickou mlhu, kterou rozráží zpuchřelé sandály centurionů. Legion IX ukazuje, že když máte silnou stylizaci a šikovně nakládáte s efekty, oko odpustí občasné nedokonalosti, slabší modely postav a pořád hru bude vnímat jako krásnou.

Souboje par excellence

Nenechte se zmást příslibem správy vlastního města či košatým stromem dovedností, jádrem Legion IX jsou tahové souboje a představují také naprostou většinu hratelnosti. Naštěstí jsou všechny zábavné, tak akorát náročné a bohatá škála schopností a synergií vás nutí alespoň trochu přemýšlet nad strategií. Do střetů většinou vyrážíte se skvadrou pevně daných šesti legionářů, kteří se od sebe diametrálně liší.

Zatímco tribun Gaius Julius Mento je vyzbrojen dvěma gladii a dokáže překonávat vzdálenost mezi protivníky mocným skokem s úderem, šamanka Albina Virgila zase dokáže vyvolávat ohnivé sokoly a útočit na více protivníků za kolo.

zdroj: Neocore Games

Díky variabilitě jednotek je každý souboj skvělá šachová partie, ve které se postavy střídají v útocích a parádně se doplňují synergiemi tak, abyste vždy prioritizovali cíle, které vás nejvíce ohrožují. Vrhačem oštěpů například nejprve snížíte obranu nejtužšího protivníka, pak na něj naběhne centurion se štítem, který na sebe naláká útoky, zatímco se zbytek legie rozběhne po krkavicích střelců a dotěrných kouzelníků.

Do toho se ještě přimíchávají ultimátní schopnosti, které jsou pro každou postavu unikátní. Musíte za ně sice platit sesbíranými dušemi nepřátel, ale dokáží zásadně zvrátit bitvu ve váš prospěch. Ať už jde o vyvolání nemrtvého a rychlého vlkodava, nebo snížení zdraví o pětinu všem nepřátelům v bitvě.

Souboje jsou navíc občas ozvláštněny variabilními úkoly, takže ne vždy jde jen o vybití všech protivníků. Jednou zapalujete ohně, zatímco se na vás valí nekonečné zástupy nepřátel. Jindy Piktům bráníte v tom, aby povraždili nebohé otroky, nebo zase držíte pozice před vlnami oživlých mrtvol. Střety se zkrátka neomrzí a dokáží bavit po celou, relativně krátkou dobu hry. Skvělá je i možnost podržením mezerníku urychlit tahy nepřátel, takže nemusíte zdlouhavě čekat, než zlořádi dokončí všechny své animace a útoky.

Čím je krom boje legionář živ?

King Arthur: Legion IX dohrajete za zhruba asi 15 hodin, což beru jako jednoznačné plus. Abyste hru vytěžili do maxima, měli byste ji dohrát dvakrát, protože na vás čekají různé konce podle toho, jaké si vyberete příběhové volby v dialozích a jestli svou legii povedete vstříc lidskosti, nebo naopak propadnete bohu smrti Orcovi.

Mezi misemi pak na vás čeká velmi spartánská správa města Nova Roma. Tady můžete nakupovat a vylepšovat vybavení, vydávat vyhlášky, které vám propůjčují různé bonusy, a za uškudlené sestercie a stavební materiály odemykat svým hrdinům permanentní výhody.

zdroj: Neocore Games zdroj: Neocore Games

Nečekejte ale nic světoborného, některé mechanismy, jako například nakupování u obchodníka, jsem třeba ani jednou nevyužil, protože v mapách zkrátka najdete mnohem lepší vybavení, kterými své reky vyzbrojíte.

RPG systém a strom schopností také nijak zvlášť nevybočuje ze standardu a v podstatě nikdy vám neumožní zásadně měnit specilizaci hrdinů. Třeba Gaius Julius Mento tak bude pořád relativně křehký válečník, který rozsévá obrovské poškození na blízko. Každá úroveň vám ale umožní odemknout nové schopnosti nebo zásadně vylepšovat ty stávající, takže máte slastný pocit, že vaši svěřenci sílí a v bojích se jim otevírají další taktické možnosti.

Skvělá tahovka

Pokud zkrátka hledáte povedenou taktickou tahovku, mohu King Arthur: Legion IX směle doporučit. Vyniká pestrou a neotřelou stylizací i hutným soubojákem, který zabaví a na vyšší obtížnosti nabídne uspokojivou výzvu, jež prověří váš strategický um.

Na rozdíl od původní hry také zbytečně nepřešlapuje na místě a nesklouzává do zbytečného mlácení prázdné slámy, ani netrpí zbytečně pomalým tempem. Odkazy na artušovské legendy sice spočítáte na prstech jedné ruky a s mýty bristkých ostrovů najdete poměrně málo paralel, ale díky tomu zase hra perfektně funguje sama o sobě bez nutnosti znalosti předešlých titulů v sérii.

Vlastně by mi nevadilo, kdyby taková komorní a uzavřená dobrodružství za neotřelé jednotky a národy vznikaly v Neocore Games pravidelně. Kdybychom si příště zahráli třeba za kmeny Piktů, keltské druidy a podobně. Ostatně právě promyšlení a odlišní hrdinové s diametrálně odlišnými schopnostmi a bojovými rolemi celou hru táhnou.

zdroj: Neocore Games

Vlastně doufám, že se dalších her ze série King Arthur dočkáme, protože temná fantasy parafráze na staré pověsti za mě zkrátka funguje na výbornou. A protože tvůrci zjevně staví na povedeném a hutném soubojovém systému, můžu s očekáváním vyhlížet jejich další titul.

Celý článek zde: ZDROJ ZDE ….✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy
….