Český kouč dovedl Japonku už i k olympijskému zlatu. V Domažlicích se všichni opijí, smál se

Paříž (od našeho zpravodaje) ‑ „Jak to tam vypadá? Asi si to dovedu představit, všichni se opijou,“ vykládal Sekerák pobaveně pár minut po závodě, kterým dosáhl na nejcennější trenérský úspěch. Se svěřenkyní, kterou na domažlickém stadionu vyladil na nejvyšší mety.

Také se kolem něj hned seběhla skupinka nadšených japonských novinářů, které prostřednictvím videohovoru propojil s domažlickou kavárnou. „Jsou z tamního magazínu Atletika. Byli už za námi v Domažlicích. Taky se opili, jim stačí málo, mají to jinak nastavené než my,“ usmíval se Sekerák. Jeho příběh už tak znají i všichni fanoušci v Zemi vycházejícího slunce.

Jak potkal talentovanou, ale stagnující Kitagučiovou před šesti lety na konferenci ve finském Kuortane a domluvili se na spolupráci. Jak ubytoval usměvavou Japonku ve svém penzionu a ona se zatím naučila velmi dobře česky. A především jak nakopl její kariéru k loňskému světovému zlatu a nyní také k olympijskému triumfu.

„Miluju Japonsko, ale musela jsem jít do Česka, protože tam jsou úžasní atleti,“ vysvětlovala Kitagučiová na tiskové konferenci po svém zlatém závodě.

Nebyla to letos lehká cesta. „Pořád měla malinké bolístky, furt jsme s něčím laborovali,“ popisuje kouč. Na poslední Diamantové lize v Londýně byla čtvrtá. „To jí myslím pomohlo. Pak jsme odjížděli na olympiádu a přepnula. To umí, ona je velký závodník,“ oceňoval kouč.

Kitagučiová rozhodla soutěž hned prvním pokusem. „My tak byli domluvení. Cítila se dobře, rozhazování vypadalo luxusně. Viděl jsem časák, že pak budou samé běhy, bude se to táhnout, tak jsem říkal, ať tam zkusí dát klidně 67 metrů hned prvním,“ vypráví. Oštěp nakonec doletěl na 65,80 m, i tak vyhrála Japonka skoro o dva metry.

Za rok bude Kitagučiová jednou z hvězd mistrovství světa v Tokiu. „Bude to těžké, musí si to srovnat v hlavě. Také dělala nějaké změny, co byly proti mé vůli, ale každý výkon je postavený na kompromisech. Po sezóně si sedneme a ten rok naplánujeme, smlouvu máme ještě na příští rok,“ říká Sekerák, jenž dosáhl na absolutní trenérský vrchol.

„Já mám všechno, co jsem chtěl. Mistryni světa a olympijskou vítězku. Ještě musí být Petra evropská šampionka,“ mrkl na opodál stojící další svěřenkyni Petru Sičakovou, která obsadila při premiéře na olympiádě pěkné čtrnácté místo. „Konečně prodala, na co má,“ těšilo Sekeráka.

Teď se chystal slavit. „Musím na český barák sebrat nějaké pivo,“ plánoval. Na sobě měl tričko s nápisem Japan, rozhodl se totiž být členem japonské výpravy. „Tím jsem tak vlastně uvolnil místo Mírovi a takhle to klaplo,“ usmíval se v přátelském objetí s Miroslavem Guzdekem, jenž pomohl jako poradce Nikole Ogrodníkové k bronzu.