Bezesné noci a vytopená koupelna. Z Paříže ale odjede česká atletka s úsměvem

Paříž (od našeho zpravodaje) ‑ Do vrcholové atletiky vstoupila až ve dvaceti letech a každým rokem se pod vedením Jana Hanzla zlepšovala, až se vloni stala světovou medailistkou se smíšenou štafetou.

Ale žádná cesta nevede jen vzhůru, což Petržilková letos pociťovala. „Úplně na začátku sezony jsem byla psychicky trochu zlomená i z toho loňského úspěchu. Věděla jsem, že posunout laťku zase výš bude trochu těžké,“ přiznávala.

K tomu ji pozlobila tělesná schránka. „Na začátku přípravy jsem měla těžký covid, který mi hodně ztížil tu objemovou část,“ popisovala. V hale se ozvalo přetížené koleno, ale prostor na velký oddech nebyl. Už na začátek května se potřebovala dostat do formy pro Světové štafety na Bahamách, kde české výběry marně útočily na olympijské místenky.

„Pořád byl nějaký vrchol. Pak mistrovství Evropy, domácí šampionát. A jak jsem klesala v rankingu, musela jsem bojovat a závodit, co to šlo, abych urvala nějaké body,“ popisovala neúprosný systém světového žebříčku.

O možné cenné body navíc přišla na ostravské Zlaté tretře, kde ji nemoc zastavila v den závodu. „Pořád to bylo nahoru dolů, ale myslím, že je úctyhodné, že jsem zdravá došla až sem,“ cenila si Petržilková.

V pařížských opravách si doběhla pro čas 51,46 s, který by byl ještě na prahu loňské sezony jejím výrazným maximem. „Je to ještě kousek za osobákem, ale přes všechny ty peripetie a nemoci jsem zaběhla na vrcholné akci svůj nejlepší čas sezony. Za to jsem ráda,“ přiznala s vědomím, že postupové pozice byly ještě hluboko pod jejím osobním rekordem 51,25 s.

A kvitovala i systém oprav, díky němuž mohla vylepšit svůj čas z rozběhu 51,92 s. Noc před ním měla pro Petržilkovou totiž k ideálu daleko. „Špatně jsem tu spala, noc před rozběhem skoro vůbec, byla jsem strašně nervózní, pořád se mi něco honilo v hlavě,“ popisovala.

Ráno si šla dát sprchu, umýt vlasy… „A když jsem odtáhla závěs, koukám, že máme tři čísla vody po celé koupelně, kde měly holky položené věci na zemi včetně fénu a žehliček. Tak jsem ráno uklízela kalamitu, což mi zabralo čas, z toho jsem byla ještě víc ve stresu,“ popisovala už s úsměvem hodiny před svojí olympijskou premiéru.

Teď už bude směřovat k odpočinku a přípravě na příští sezonu i některým změnám. „Ale když bude nějaký závod a forma vydrží, možná bych ji ještě někde zkusila vytěžit,“ neuzavírala ještě definitivně letošní náročný rok na dráze.