Towerborne nabízí adrenalinovou jízdu, která dává vzpomenout na Golden Axe

Hraní tahové příběhové série Banner Saga často vyžadovalo stoický klid. Aby také ne, když za ní stojí studio Stoic. Jejich třídílný epos nabídl nezaměnitelný herní zážitek s perfektní stylizovanou grafikou a severskou estetikou, doplněnou o vyladěné tahové souboje a skvělý příběh. Studio si po dokončení Banner Sagy mohlo vybírat, na čem bude pracovat, protože jedno bylo jisté: Zájem o jejich výtvor bude. První obrázky z Towerborne naznačovaly, že opět půjde o stylizovanou podívanou, nicméně hratelnostně se studio rozhodlo udělat otočku o 180° a vyměnit tahové souboje za velmi koordinovanou hektickou řež.

Říkejte mi Eso, Eso Rimmer

Víteje v pohádkovém světě, kde město Belfry stojí jako nezdolná pevnost odolávající zubu času a bezpočtu příšer. Těch je všude kolem plno a obyvatelé Belfry se s touto okolností snaží naučit žít. Nebo ještě lépe, bojovat s tím, co se skrývá tam venku. Hráči se do tohoto světa dostávají jako vtělení (nebo převtělení?) postavy, které nikdo neřekne jinak než Ace, tedy Eso. Jak už vaše vlastní jméno napovídá, počítá se s tím, že budete tím jazýčkem na vahách v boji proti nejrůznější havěti. Jmenovat se Tim, asi máte o starost méně.

zdroj: Stoic Studio

Úsměvné pochopitelně je, že nejste ani zdaleka jediné eso v rukávu. Towerborne totiž není klasickou singleplayerovou hrou, jakou byla Banner Saga. Opět se tu totiž budeme ohánět oním magickým zaříkávadlem hra jako služba. I když je totiž Towerborne teprve v předběžném přístupu, narazíte v hlavním městě Belfry i všude po světě na další Esa, se kterými se dokonce můžete domluvit na společném tažení a pustit se do boje až ve čtyřech.

Narovinu říkám, že jde o aspekt, bez kterého bych se s čistým svědomím obešel. Kooperativní hraní s kamarády by mi nevadilo, ale další hra jako služba, kde můžete utrácet nejrůznější měny za kosmetické zlepšováky a podobně? Dá se očekávat, že mají ve Stoic s Towerborne velké plány do budoucna, ale osobně bych si vystačil s uzavřeným titulem.

Towerborne zdroj: Stoic Studio

Ať už ale budete stát v tomto bodě na kterékoliv straně barikády, budete Eso. Seznámení s herním světem probíhá formou klasického tutoriálu za pochodu, kdy si vyzkoušíte základní systém úderů a úniků, dozvíte se o svých speciálních schopnostech, a dostanete také speciálního parťáka. Těm se říká Umbra (Umbry v množném čísle) a vypadají trošku jako Pokémoni, takže jim tak pro zjednodušení budeme říkat. Eso a Umbra tvoří základní dvojici, bez níž se město Belfry nedá opustit. A že ho opouštět budete často.

Během úvodních misí si povinně vyzkoušíte všechny čtyři hratelné třídy, abyste získali reálnou představu o tom, co všechno hra nabízí. Přiznám se, že jsem se na tuto volbu napřed díval skepticky, protože jsem si chtěl hrát po svém. Bez vodění za ruku objevovat vlastním tempem. Postupem času jsem ale uznal, že násilné představení hratelných tříd bylo vlastně velmi užitečné, protože v současné době rozhodně není Towerborne kdovíjak vybalancovaná a jako ve spoustě jiných her i tady budou mít někteří prostě navrch.

Pozor Aktualita:  KVÍZ: Ceny za socialismu. Vzpomenete si, kolik stálo máslo, tatramatka nebo pivo?

Towerborne zdroj: Stoic Studio

Tesáky a drápy

Všechno začíná jak jinak než u meče a štítu. Než se dostanete do fáze, kdy získáte svoje Eso pod plnou kontrolu, budete tím nejklasičtějším válečníkem. Budete rozdávat rány pěkně zblízka, učit se vymršťovat nepřátele do vzduchu, odrážet útoky.

Tady se poprvé velmi hlasitě ozve konzolovitost celé hry, které pak zdárně sekunduje i zbytek ovládání, jako je menu nebo dialogy. Že se už při designu hry automaticky počítalo s konzolovou verzí, budiž autorům přičteno k dobru, na PC jsem si ale musel chvíli zvykat na rozložení kláves a vůbec na všechno, co s ovládáním souvisí na rámec využívání myši.

Towerborne vidíte většinu času z boku, a pokud si vzpomenete například na Golden Axe, asi se vám nikdo divit nebude. Ovládání pak vyloženě dává znát, že lepší než myš a WASD jsou tu joysticky a rozložení tlačítek na ovladači. V tomto ohledu se pak musím přiznat, že se na mě podepsalo hraní Space Marine 2 a trvalo mi, než jsem se přeučil na nové rozložení kláves. Proklínat jsem pak při občasné smrti mohl hlavně sebe, protože najednou jsem se nekryl a neuhýbal, i když jsem zoufale mačkal domněle správná tlačíka. Nevadí.

zdroj: Stoic Studio

I když si tedy budete na ovládání zvykat, přejde vám díky tempu hry velice rychle do krve a svalová paměť také počase začne úřadovat. Velkou roli v tom hraje skutečnost, že všechny čtyři hratelné třídy se ovládají stejně, respektive všechny mají speciální schopnosti, silný a slabý úder a tak dále.

Různí se jen to, co jednotlivé třídy umí. Válečníci jsou ideální tankové a se štítem se dokáží dostatečně dlouho bránit. Pak je tu možnost hrát za pořádného opěstěného ranaře, něco mezi Hellboyem a Armstrongem z Full Metal Alchymist. Mohutné pěsti rozdávají velmi tvrdé rány a po této hratelné třídě sáhnete, především pokud chcete udílet plošné poškození a omračovat nepřátele.

Towerborne zdroj: Stoic Studio

Třetím do party je klasický lapka s dvojicí dýk. A kdo by to byl čekal, v repertoáru má nějaké ty jedy a především bleskové úhyby. Pokud máte vytrénované reflexy z nejrůznějších bojovek nebo soulsovek, bude to patrně volba pro vás.

Tím čtvrtým vzadu je nicméně můj osobní favorit, který kombinuje to nejlepší, co můžete v podobně koncipované hře mít. Místní pyroman je totiž vybaven zbraní s dlouhým dosahem a DOTkami. Pokud nevíte, co DOT je, jde o zkratku damage over time, tedy průběžné poškození. A věřte mi, máloco je tak lahodné jako DOTky. Je jedno, co hrajete za hru. Poškození v průběhu času, které můžete obnovovat, jednoduše nemá chybu. Můžete si tak udržovat nepřátele dostatečně od těla, průběžně na ně ze své hole s masivní hlavicí vysílat plamínky a pyromanův speciální útok umí také napáchat pěknou paseku. Nepřátelům pak ohnivé poškození pomalu nahlodává zdraví, zatímco vy se můžete elegantně prosmýknout okolo a čekat na vhodný moment k útoku.

Pozor Aktualita:  Mussolini měl totalitu, Hitlera nezajímala. Politolog vysvětluje, proč nebyli všichni nacisté blond

Towerborne zdroj: Stoic Studio

Osobně si myslím, že možnost podobné taktiky by měly dostat všechny třídy a pokud ji mají, během hraní jsem ji neobjevil. Možná je to i tím, že jsem se po sžití s pyromanem rozhodl třídy znovu nepřepínat a pokračoval jsem v tom, co mi jde a co mě ostatně i nejvíc baví.

Běžná rutina

Tím se dostáváme k základní herní smyčce, na které je Towerborne postavená. V Belfry si pokecáte s NPC všech ras, tvarů a typů, včetně fascinujícího válečného králíka, a pak se vydáte do otevřeného světa. Ten je vystavený kolem domovské věže pomocí hexových polí, po nichž se můžete libovolně pohybovat. Tedy alespoň po odkrytých dlaždicích. Ty se odkrývají velmi jednoduše – invazí.

Vyberete si, které pole chcete navštívit a probojovat se skrz vlny nepřátel. Stylové prostředí jednotlivých úrovní nabízí nejen rozličné typy a živočišné druhy nepřátel, ale také interaktivní prvky, které vám můžou pomoci, stejně jako vám dokážou uškodit. Stačí skočit do příkopu plného trnů a hned poznáte, že to nebylo moudré. Naopak ale můžete vyhodit do vzduchu třeba sud s třaskavinou nebo vosí hnízdo ve chvíli, kdy je kolem dost nepřátel, a kýžený efekt se dostaví. Oboje navíc uděluje mé oblíbené dlouhodobé poškození, což skvěle zapadá do celkového taktizování.

Towerborne zdroj: Stoic Studio

Nepřátelé chodí ve vlnách v závislosti na tom, jak se pohybujete kreslenými úrovněmi. Někdy jich vyskočí jen pár, jindy se už pořádně zapotíte. O soubojích s bossy ani nemluvím, protože nejrůznější úkoly vás pochopitelně postaví i proti nim, a tehdy už se musíte opravdu snažit a řádně zvažovat každý manévr. Nepřátelé navíc disponují svými vlastními schopnostmi a nevyplatí se tak (nečekaně) jen bezhlavě vběhnout mezi ně a začít se ohánět.

I když jste Eso, jste pořád jen papírové Eso, které zase tolik nevydrží, třebaže máte pro dokončení úrovně k dispozici pár životů a nehrozí, že po prvním sražením na kolena rovnou končíte. Tady se hodí zmínit, že obtížnost je zdravě vybalancovaná, byť si opravdu myslím, že můj pyroman má oproti jiným hratelným třídám trošku navrch.

Po dokončení misí vás samozřejmě čeká odměna v podobě vybavení, které můžete buď hned obléct, nebo po návratu do Belfry rozebrat na atomy a následně využít prášek z předmětů k vylepšování aktuální výbavy. Klasika. Kromě toho budete získávat i měnu, která slouží k nákupu nejrůznějších kosmetických prvků, jako je styl oblečení nebo nové účesy, byť si myslím, že hra ani jedno nepotřebuje a možnosti přizpůsobení v editoru vašeho avatara jsou víc než dostačující.

Towerborne zdroj: Stoic Studio

Pozor Aktualita:  Sněhovou vichřicí z Norska do Švédska. Příběh Hany Adlerové a její rodiny

A to je vše, přátelé

Towerborne je v předběžném přístupu chviličku, ale už teď zvládá jednu věc výborně. Nabízí totiž dostatečně adrenalinovou zábavu, která by si ale vystačila bez všeho okolo. Kdyby se ve Stoicu rozhodli udělat čistě singleplayerovou záležitost (případně doplněnou o kooperaci), bohatě by to stačilo. Mít neustále zapnuté připojení a potkávat ve hře další hráče, před kterými můžete pózovat nebo se společně mlčky pouštět do vřavy, je sice krásné, ale myslím, že zbytečné. Towerborne se totiž bude spoléhat především na to, jak vyváží hratelné třídy a jak k hraní přistoupíte vy sami.

Díky tomu, že jednotlivé úrovně nejsou přehnaně dlouhé, je možné si v klidu zahrát dvě tři mapy, než se pustíte do jiné práce (nebo jiné hry), protože i přes zábavnou akční složku je jednoduše mírně únavné dělat to stejné pořád dokola. Co se pak týče příběhové linky a postav v Belfry, musí si každý rozhodnout sám, jestli ho béčkový příběh bude bavit. Já pro něj cílovkou bohužel nebudu a po čase jsem začal dialogy spíš prolétávat, namísto pečlivého pročítání. Jít na výpravu a něco upálit je dostatečná zábava sama o sobě.

Towerborne zdroj: Stoic Studio

Pokud tedy hledáte něco na hraní s kamarády a už vás omrzelo hrát Darktide nebo Space Marine (nebo cokoliv, co není Warhammer), věřím, že si Towerborne užijete. I proto, že hra bude po opuštění předběžného přístupu free-to-play, potažmo součástí předplatného Game Pass.

Pokud hledáte něco na odreagování a zároveň mám chybí pořádně akční, dobře nadesignované hry, budete se tu také cítit jako doma. A jestli se navíc Stoikům podaří pohrát si s balancováním jednotlivých hratelných tříd (a zcela jistě přidají i další, obrazovka s výběrem je na to velká dost), budete mít extra motivaci se do hry vracet a levelovat si průběžně všechna svoje Esa. Nejen to srdcové.

Celý článek zde: ZDROJ ZDE ….✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy
….