Noha nefunkční, psychicky je to ještě těžší. Ale takhle se nekončí, vzkazuje český bojovník po zmařeném snu

Paříž (od našeho zpravodaje) ‑ Omarov si premiéru pod pěti kruhy odbyl před třemi lety v Tokiu, kde prohrál první zápas. Ale jako by sportovně postupně dozrával a do Paříže už měl vyrazit v roli aktuálního medailisty z mistrovství světa i Evropy.

Rodák z Dagestánu, jenž od dětství vyrůstá v Česku, tak oprávněně mohl snít o olympijské medaili. V tradičně úspěšném českém sportu, v němž Vítězslav Mácha v Mnichově 1972 vyhrál olympiádu. Až do osudné rány značící přetržení Achillovy šlachy…

„Tohle zranění je jiné. Můžete překonávat bolest, jak chcete, ale noha je úplně nefunkční, takže nějaké sportování vůbec nepřipadá v úvahu,“ popisoval.

Achillova šlacha umožňuje pohyb kotníku a chůzi, Omarov má zatím nohu v „nechodící“ sádře a čeká na vyndání stehů a ortézu. „Pak začnu s rehabilitací a začnu se znovu učit chodit,“ popisuje.

Návrat na žíněnku? Podle lékařů někdy za osm měsíců, s tím se ale Omarov nechce smířit. „Věřím, že to bude dřív,“ přiznává. Z jeho slov je patrné, že kariéru nevzdává.

„Měl už jsem dost zranění, kdy mi říkali, že už to na vrcholové sportovní nebude. Ale beru to jako výzvu, už jsem měl v životě těžší překážky. Takhle se přece nekončí, s tím bych se nedokázal smířit,“ říká. Byť je to teď hodně bolestivé.

„Ta fyzická bolest je v pohodě, to nic není. Horší je ta psychická. V nemocnici jsem se cítil fakt hrozně. Nedokázal jsem se podívat ani na slavnostní nástup,“ přiznal zápasník, jehož oporou je tradičně rodina, kamarádi a fanoušci.