Je to jen moje chyba, zoufá Kincl po ztrátě titulu. Soupeř sotva odešel po svých

V podání 35letého Kincla to skutečně nebyl povedený večer. Do čtvrté titulové obhajoby sice vstupoval v roli papírového favorita, jenomže soupeři hrálo do karet domácí prostředí, které vytvořilo bouřlivou atmosféru. To Čech pocítil už během nástupu. „Když jsem nastupoval a všichni na mě bučeli, tak to bylo těžké. Bylo to poprvé, co se mi to stalo. V tu chvíli jsem měl klapky na očích, ale když jsem byl v kleci, tak najednou pro mě neexistovalo nic jiného,“ líčil na tiskové konferenci.

Bitva sice viděla kompletních pět kol, bodově zvládl lépe jen jediné. Engizek celý duel tahal za delší konec provazu a ani jednou se nedostal do vážnějšího nebezpečí. Sám hrozil ze svého pověstného postoje. „Cítil jsem, že prohrávám. Pocitově. Měl jsem dobrý začátek, plán i vizi, jak to provést, ale prostě se mi to nepovedlo převést v realitu. Dneska se mi vyhýbal rytmus. Nepodařilo se mi nic správně načasovat a rovněž pokulhávala strategie,“ mrzí Kincla.

Český ranař nakonec prohrál jednoznačně na body a s jistotou se dá říct, že se jednalo o jeden z nejhorších duelů kariéry. V duelu mu nefungovalo takřka nic. „Ze svého výkonu jsem zklamaný. Dneska jsem nepředvedl ten nejlepší výkon, pohrál jsem to jen kvůli sobě. Je to jen moje chyba. Chtěl bych se omluvit. Myslím si, že jsem si to prohrál kvůli sobě,“ nevěřícně kroutil hlavou.

Pokud ale člověk viděl oba bojovníky krátce po zápase, musel vůbec pochybovat, kdo vlastně zvítězil. Engizeka dokonce na tiskovou konferenci doprovodili parťáci, kteří jej podepírali kvůli rozkopané noze. „Ty calf kicky mi daly zabrat, doufám, že nemám zlomenou nohu, ale bylo pro mě těžké na ni došlápnout. Musím se nechat zkontrolovat od doktora,“ povídal Němec s tureckými kořeny.

Na Kinclově tváři se nezdar moc nepodepsal. Přibylo jen pár modřin, které jsou součástí téměř každého boje v kleci. „Žádným úderem mi neublížil, což je ještě horší, než kdyby to bylo naopak. Mám pocit, že jsem nebyl nijak zraněný, což znamená, že to byla jen moje chyba. Teď se musím vrátit do gymu a dřít na sobě. Do budoucna mám nějaký plán, ale teď se ve mně drží určité moce,“ smutnil již bývalý šampion střední váhy, který o titul přišel po dvou letech.

„Když mě trefil či kopnul, byla to jako rána kamenem. Byl hodně silný, však se podívejte, jak vypadá moje tělo. Měl hodně silné údery, ale já jsem se snažil o to, co mi jde nejlépe. Bojoval jsem s nejsilnějšími lidmi na světě, to samé i trénoval. S Alexem Pereirou či Robertem Soldičem,“ uvedl Engizek své tréninkové parťáky.

Oba měli k sobě po tvrdé bitvě slova respektu, několikrát si podali ruce a zatleskali. Zkrátka uznali si kvality. „Bylo to náročné, Patrik je silný zápasník. Když normálně někoho takhle trefím, tak jde k zemi, dneska to ale tak nebylo. Chtěl jsem ale hejtrům ukázat, kdo je pravý šampion,“ usmál se nový vládce divize.