Hyperaktivní dítě, které neposlouchalo rodiče. Český mladík má za sebou nejlepší den kariéry

Paříž (od našeho zpravodaje) – Už dopoledne říkal, že v semifinále nemá co ztratit a může jen překvapit. Nakonec dohmátl v čase 53,44, šestnáct setin sekundy za osobním i českým rekordem a tři setiny za výkonem z rozplaveb. Na finále mu chybělo přibližně půl vteřiny.

„Jsem spokojený. Sice ráno bylo plavání příjemnější, ale teď jsem se nepozvracel, takže v pohodě,“ připomíná nevolnosti po vydání se ze všech sil. Boj o závod o medaile začal odvážně. „Můžu říct, že jsem v semifinále na olympiádě obracel jako první. Dobrý zážitek,“ říká s úsměvem.

V hlavě mu prý zůstane hlavně rozplavba, kdy dohmátl třetí a v tu chvíli porazil i aktuálního světového rekordmana Itala Thomase Ceccona. „Hlavně jak se rozsvítil startovní blok. Bylo to super. Co si z celého dne vzít? Asi to, že se není čeho bát. Tlak bude tak či tak. Prostě bojovat, bojovat a bojovat,“ vypráví.

Sám na sebe prozrazuje, že vždycky chodil do všeho tak trochu bezhlavě. Prý byl hyperaktivní dítě, dělal různé blbiny. „Neposlouchal jsem rodiče. Proto jsem se nebál závod narvat. Věděl jsem, že to jinak nepůjde. Bolelo to, ale jsem nadšený a spokojený,“ pokračuje.

Olympiáda určitě může být důležitým zlomem v jeho kariéře, stejně jako plánovaný přesun do zámoří. Po návratu si dá Knedla krátké, zasloužené volno a zamíří studovat a trénovat na univerzitu do Indiany. Změní prostředí, kouče, všechno. Na jednu stranu se těší, ale má i lehké, zdravé obavy.

Ví, že musí udržet motivaci a sebekázeň. „Kolektiv bude úplně jiný. Klub v Indianě je o hodně o týmovém duchu, což nám tady nejspíš schází,“ dodává. Zároveň věří, že ho v USA nebudou nutit upravit specifický znakařský styl, kdy pod vodou při záběru na rozdíl od většiny závodníků ruce nekrčí, ale nechává natažené.

Pomáhají mu hypermobilní paže a ramena si už na jinou zátěž tak nějak zvykla. „Dohoda je, že pokud se něco nestane, styl v Americe nezměníme. Zatím jsme nepřišli na to, jestli to tak ještě někdo dělá. Jsem určitý unikát, ale náš, český unikát,“ komentuje.

Cílem je, aby si zachoval výkonnost, což se ne vždy povede. Určitým příkladem může být o čtyři roky starší znakař, rovněž juniorský mistr světa a účastník olympiády v Tokiu, Jan Čejka.

„Myslím si, že každý plavec se jednou zasekne. Bohužel je těžké se udržet ve formě, velkou roli hraje psychika. Bára Seemanová také byla dlouho na stejné úrovni, pořád se nic nedělo, ale nevzdala to. Pokračovala, což je jedna z mnoha věcí, které musí plavec zvládnout, jestli chce bodovat dál a dál,“ uvědomuje si Knedla.

Svým způsobem může vyhlížet další olympiádu za čtyři roky v Los Angeles. Sen o medaili? „Uvidíme. Doufám, že ano. Plavání je však zrádné. Když se člověku v sezoně nedaří, nedokáže se zlepšit za pár dní, týdnů nebo měsíců,“ praví.

Český plavec nebyl v olympijském finále dlouhých 24 let, naposledy v Sydney 2000 prsař Daniel Málek. „Taky je ze Zlína. Bylo by to příjemné na něj navázat,“ přemítá Knedla.