Zákazy, omezení a nebezpečné pravomoci. Co všechno nás čeká?

Nesouhlasím. Platíme to z daní, a místo řešení dostupnosti bydlení se vymýšlejí nesmysly, které jsou úplně mimo realitu. Znám lidi, kteří bohužel nemají zbrojní průkaz, chodí lovit a nic neřeší. Doma mají narychlo vyrobené tlumiče, ze kterých bych se bál vystřelit, protože by jim mohly způsobit zranění. Chodí také na ryby do rybníků a potoků, používají termovize, a přitom nejsou ani myslivci, ani držiteli ZP. Přesto jsou ozbrojení.
Když jsem se ptal, proč si nezařídí zbrojní průkaz, odpověděli, že je to prý moc složité(a je máme nejpřísnější zákon, ale na druhou stranu lásku jako národ ke zbraním). A myslivci by je mezi sebe stejně nepřijali, protože mají „své lidi“ v klubu. Na otázku, proč pytlačí, odpovídají, že kvůli masu, pro jídlo. Jsou zemědělci a neřeší třeba přejeté ježky traktorem při senoseči – na to prostě není čas, když hraje počasí tak důležitou roli.
Mají jen pár známých, kteří vědí, že doma uchovávají zajímavé „kousky“ ještě z devadesátých let. Čím dál víc mluví o defenestraci a z jejich slov je cítit frustrace. Podniká se jim těžko, ale měli štěstí, že zdědili dům po rodičích. Mají husy, slepice, a když potřebují hovězí maso, domluví se se sousedem. Je to dobrý chlap, stará se o děti, platí daně, a aby ušetřil, topí vyjetým olejem. Dotace nechce a nebere.
Říkám si, kam až chce vláda zajít a jak dlouho to budou poctiví lidé snášet. Jak daleko museli zajít lidé za protektorátu, kteří pokládali životy za svou vizi svobody a umírali nevinní. Moje kamarádka, která pracuje jako plukovnice na BIS, mi říká, že se nemusím k ničemu vyjadřovat ani nic vypovídat. Ale co vidím, je obrovský tlak na lidi, kteří se snaží žít férově a poctivě. Ti, co tak nežijí, to stejně dělají roky a jsou v klidu – zatím.
Představme si, že má tenhle člověk kus lesa, onemocní a není schopen ho vytěžit. Kůrovec se rozšíří. Kdyby měl ZP, přijde o něj? A když ho nemá, co pak? V každé době existovali hrdinové, kteří se nebáli položit vše na oltář svobody. Jak se má ale člověk angažovat proti tak nesmyslné úpravě zákona?
Jak jsem psal, jsem držitelem zbrojního průkazu už dvě dekády. Mám různé známé z různých sfér života – v Česku i v bývalé Jugoslávii. I tam dodnes lidé doma uchovávají ledacos, ale pokud se zbraně používají k lovu, ochraně domu, sebe nebo svých dětí a nikdo s nimi nedělá nepořádek, nevidím v tom problém. Zbraně mohou viset nad krbem i 30 let, nikomu neublíží a mohou být dokonce pěknou dekorací.
Pak si ale můžete přečíst články typu: „Miliardář Dědek se podělí se zaměstnanci o zisk. Úplně každý dostane 300 tisíc.“ To je poctivost, nikoli nenažranost. Existují dobří lidé – ano, existují ozbrojení lidé, kteří jsou současně dobří. Existují ale také lidé se zbrojním průkazem, kteří nejsou dobří, a mohou napáchat strašné věci. Ano, není to o zbraních, je to jen o lidech.
I pytlák může být dobrý soused a nikdy ho neudáte, stejně jako lidé za protektorátu neudávali odbojáře p. Morávka, a to i za cenu vlastního života.
Ne, nesouhlasím s touto úpravou zákona. Nelíbí se mi. Je nedomyšlená a ušitá horkou jehlou. Jsem proti.
Jsem jen mírumilovný pracující, který vidí a ví, že když se narodí malé miminko, je to buď jednička, nebo nula – kluk, nebo holka. Jsem rád, že existují myslivecké a střelecké kluby. Můžu tam vzít i děti, popovídat si s lidmi, a ta nálada a atmosféra je skoro rodinná. To, že tam má každý kulovnici, brokovnici, samopal, AR-15 nebo pistoli, je normální. Děti jsou zvídavé, povídají si i s cizími „tetami“ a „strejdy“. Ti jim ukazují svoje kousky, dokonce je nechají i vystřelit. A to dítě si to pamatuje celý život – uvědomí si, že zbraně jsou nebezpečné a že je mohou vlastnit a ovládat jen ti nejlepší.
U myslivců pozoruji podobné věci. Děti vidí, jak se maso krájí, a pak dostanou vydatný guláš. Smějí se od ucha k uchu, zakusují chleba a běhají mezi dalšími dětmi. Přál bych vám všem zažít takovou společenskou symbiózu.
A místo toho se řeší, kdo se kde postřelil. Ale to je normální stává se to od nepaměti… Kdyby se mělo řešit, kolik lidí denně srazí auto, tak nám snad zakážou jezdit i pro rohlíky?
Omlouvám se všem, které mohl můj názor jakkoliv zasáhnout. Určitě nemusí být přesný, správný nebo nejlepší. Je to jen pohled, jak vnímám současnou dobu v otázkách politiky, zbraní, myslivosti, soběstačnosti, rodiny a lidské frustrace, kterou vidím kolem sebe – nejen v práci, ale i na sociálních sítích.
Přeji si lepší Česko. Přeji si volnější zbraňové zákony, volnější myslivost, příjemnější zemědělství a přátelštější společnost v naší krásné zemi – myšleno milovanou Moravu i Slezsko a Česko. Máme prezidenta vojáka. Poslouchá, nebo je vůdce? Nevím. Ale on sám jistě ví, jak důležité je, aby se lidé nebáli zbraní, aby s nimi uměli zacházet, správně je skladovat a chovali se k nim zodpovědně, vedli děti k respektu tady je respekt univerzální k rodině, vlasti a může začít k respektu k lovené zvěři,zbrani či zemi. Ví, jak je myslivost důležitá, stejně jako střelecká příprava, rodinná výchova a cit k vlasti, společnosti.Já jsem schopen jít pomoci sousedovi když mu vítr vezme střechu, jsem připraven ve 2 ráno běžet hasit požár, on nemá ZP ale já jsem pripraven kdyby byl v potížích.
Budeme snad nosit jen „rybičky“ – malé nožíky do 7 cm – proti třem lupičům na chatě, na divokou zvěř nebo pro zábavu na střelnici? Ne, nebudeme. Dojezd záchranné služby 20 minut, dojezd složek 25min, do té doby …. Proti lidské vůli a odhodlanosti nic, ani zákon, nezmůže (jak vidím) – jak už nám ukázala historie naší země.
My se neohýbáme. My kráčíme vzpřímeně a rovně dál.
Děkuji panu Pavlovi a všem lidem ze spolků za informace, za sdílení důležitých dat a za jejich činnost kolem myslivosti a sportovní střelby. A děkuji všem, kteří kráčejí vzpřímeně.

Aleš Bakalár – Nezamyslice