Z Hradčanského náměstí před Český pavilon na EXPO 2025 v Ósace

…Dlouhodobá náročná příprava, těšení se na cestu, ale také obavy – dojedeme? co se nám může na autě cestou rozbít? které dokumenty pro přejezd hranic nám budou chybět? jak se budeme pohybovat v hustém provozu ve velkých metropolích. A pak… vůně opravdového benzínu bez biosložek za hranicemi Evropské unie i daleko v Asii, v horách, pouštích a savanách, skutečný odpočinek pouze na trajektech. Extrémy počasí, teplo až vedro, pouštní bouře a tropický déšť. Uzavřené hranice i dlouhé denní etapy přes 1 100 km. To by mohla být stručná charakteristika cesty, kterou uskutečnila skupina sedmi historických vozidel do japonské Ósaky na EXPO 2025 – 14 000 km po ose plus 2 000 km na třech trajektech s vozidly více než starými. Přejezd dvou kontinentů, plavba přes tři moře a průjezdy mnoha opravdovými velkými metropolemi trasou přes Turecko, Gruzii, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čínu a Jižní Koreu.

O tom všem ví své Ing. Alois Krejčí + Ing. Alois Krejčí, jr., jedna z posádek mise přátelství a míru mezi národy ROBOT expedice Praha Ósaka EXPO 2025. A o tom si s nimi dnes budeme povídat…

1. Především bych vás chtěla oba čtenářům představit. Mohli byste ve stručnosti nastínit, jaká je vaše profese a jak dalece souzní s vaším koníčkem? Jestli vás neomezuje ve vaší nostalgické lásce ke starým vozům?

Začnu já, starší. Mou profesí jsou vodní motory, tedy vodní turbíny a vše, co se kolem nich děje a co k nim patří. Spadám do skupiny dříve narozených a původně jsem chtěl studovat obor spalovací motory a automobily. Dříve to ale nebylo tak jednoduché, a tak jsem alespoň zůstal u energetických strojů – vodních turbín. V průběhu času jsem zjistil, že moje volba byla více než správná. V oboru spalovacích motorů a automobilů jsem stejně stále žil a žiji nadále a turbínami a vodními elektrárnami se dodnes živím. A obojí mě zcela naplňuje.

No a já jsem sice takzvaný ajťák, ale můj praděd z otcovy strany absolvoval Zemskou autoškolu v Praze, děda miloval auta, táta se již představil. I já mám blízko k automobilové technice, tradice pokračuje.

2. Jak to s dálkovými jízdami s historickými vozidly u vás vlastně začalo? Co vás na nich přitahuje?

Jsme zastánci myšlenky, že oldtimery nemají stát v garáži pod plachtou a nemají se jenom leštit, ale má se s nimi i smysluplně jezdit. Vždyť právě proto byly sestrojeny a vyrobeny.

Různých malých veteránských akcí se zúčastňujeme pravidelně, ale v roce 2023 jsme s vozidlem Škoda 1102 z roku 1951, takzvaným tudorem roadsterem, absolvovali první ročník Oldtimer Expressu. Trasa tehdy vedla z Prahy do Istanbulu, celkem úctyhodných 2 400 km za čtyři dny. Další rok jsme jeli stejným automobilem do Atén, ale na vozidle jsme měli poruchu, praskla nám kliková hřídel a do cíle jsme dojeli v náhradním vozidle. Letos zjara jsme s automobilem Škoda Octavia z roku 1962 v rámci třetího ročníku Oldtimer Express jeli do Nice a Monaka. Tyto 2 000 km již byly zkušebním a zahřívacím kolem na velkou expedici do Ósaky.

3. Jak a proč jste se zapojili do této náročné expedice do Ósaky, kdo vám o ní řekl? Proč jste se rozhodli zúčastnit se?

Víte, veteránská obec není úplně velká, je provázaná a mnoho participujících se vzájemně zná. Nicméně myšlenka a nápad jet do Ósaky vznikly v organizační skupině Autodromu Most, který pořádá Oldtimery Express. Do Ósaky se mělo jet výhradně vozidly české nebo japonské provenience a bylo potřeba složit tým, který bude od počátku čitelný a předvídatelný. A tak se vlastně členové expedice Ósaky vyrekrutovali z expedic Oldtimeru Express. My jsme se přihlásili jako druzí po Lubošovi Pešákovi s Toyotou a od začátku jsme to mysleli zcela vážně, protože cesta kolem světa byla vždy můj sen. Dokonce dne 22. 6. 2012 jsem si do svých velkých úkolů napsal – připravovat cestu kolem světa.

4. Jak probíhaly přípravy na cestu, myslím přípravy vašeho vozidla, přípravy organizace cesty i přípravy celého cestovního týmu.

My jsme původně chtěli jet vozidlem Škoda 1102 z roku 1951, se kterým jsme absolvovali dvě dálkové jízdy. Ale po zvážení všech možných scénářů, zejména s ohledem na to, že roadster není vhodný ani do deště, ani do prachu, s ohledem na to, že toto vozidlo neuveze velký náklad, je lehce dostupné vykradení, zvolili jsme spolehlivý vůz Škoda Octavia z roku 1962. Zde jsme váhali mezi dvěma stejnými vozy, které vlastníme, ale vzhledem k tomu, že na jednom z nich, který byl ve výběru favoritem, bylo z neznámého důvodu v minulosti vyraženo úřední výrobní číslo, které nesouhlasilo s jeho výrobním štítkem, pro jednoduchost průjezdu hranic jsme zvolili vůz, který jsme v 80. letech používali jako první rodinné vozidlo, vlastně naši první Octavii.

Naše příprava vozidla probíhala současně na dvou místech, jedno byla garáž v Protivíně, kde se připravoval podvozek, motor, převodovka a rozvodovka, které byly do posledního šroubku demontovány, renovovány a znovu složeny. Druhé místo bylo v garáži ve Chválenicích, kde se připravoval exteriér a interiér karosérie. Časový rámec byl zhruba tento: 23. 12. 2024 jsme se vyfotografovali na naši expediční PF 2025 se zcela demontovaným rámem vozidla a dne 21. 3. 2025 jsme v ABP Plzeň osazovali připravenou karosérii na dokončený podvozek s motorem a převodovkou. Hotový automobil jsme pak přijeli ukázat 3. 4. 2025 na autodrom do Mostu, kde kromě expediční schůzky probíhalo podrobné fotografování pro čínskou agenturu. Krátce řečeno, stavba automobilu trvala něco přes tři měsíce. Dne 2. 5. 2025 jsme již s odladěným vozidlem startovali do Nice.

Po návratu z Nice jsme ještě řešili detaily interiéru pro pohodlí posádky, přídavnou nádrž, přídavné dálkové světlomety, osvětlení motorového a zavazadlového prostoru, třetí brzdové světlo, výstražné světlomety, přídavné chlazení a tažné přední oko.

Finální přípravou po Nice pak bylo doladění motoru při zatížení na válcové zkušebně výkonu a řešení rozložení váhy ve vozidle s ohledem na únosnost náprav. V tomto ohledu jsme vyjížděli asi o 50 kg těžší na zadní nápravě, než byla maximální povolená hmotnost vozidla.

Cestu ve smyslu trasy, hraničních přechodů, trajektů, návštěv ambasád, agentury nutné pro průjezd Čínou a časového rámce připravovala Agentura POZITIF, tedy skupina spadající do holdingu Autodromu Most.

Expediční tým měl první schůzku 27. listopadu 2024 v rámci první tiskové konference v Praze. Pak jsme se několikrát sešli osobně třeba na předvánočním obědě, na galavečeru Zlatý volant 2024, na okruhu v Mostě, na pracovní schůzce ve Zlíně. Protože některé posádky byly z Moravy a Slovenska, od Mostu po Michalovce, scházeli jsme se na různých místech. A vlastně se také zúčastnili Oldtimeru Express 2025, kde jsme zkoušeli vysílačky, jízdu ve skupině a někteří z nás také expediční auta. Kromě schůzek face to face jsme se pravidelně scházeli na on-line videokonferencích.

5. Kudy vedla plánovaná trasa, měnila se v průběhu vaší cesty?

Optimální trasa by vedla přes Ruskou federaci. Ze zřejmých důvodů bylo nutno jet mimo. Tím se celá situace značně zkomplikovala, trasa „spodem“ byla delší, náročnější, neprojetá a bylo nutné mimo jiné přejet celou komplikovanou Čínu. Takže trasa vedla z Prahy přes Bratislavu, Budapešť, Sofii a Istanbul, přes most nad Bosporem do Asie. Pak přes gruzínský Taškent, dále na diplomatickou nótu přes uzavřený hraniční přechod z Gruzie do Ázerbájdžánu, pak do jeho hlavního města Baku a odtud trajektem přes Kaspické moře do kazachstánského přístavu Kuryk. Na nákladním trajektu jsme s místními kamióňáky konzultovali naši plánovanou cestu přes Kazachstán do Uzbekistánu a vyšlo najevo, že naše plánovaná trasa nevede po úplně dobrých silnicích a navíc, že zamýšlený hraniční přechod mezi Kazachstánem a Uzbekistánem je, z důvodu rekonstrukce pro zvýšení jeho kapacity, dočasně uzavřen. Zvolili jsme tedy náhradní asi o 850 km delší trasu přes Kazachstán. Zde ale silnice byly rovněž nevalné, v poušti se nedalo spát pod stanem, takže jsme si ještě zajeli dalších asi 250 km do nejbližšího města, kde bylo možné přespat v hotelu. Dvě denní etapy v Kazachstánu byly po 1 150 km, teploty ve dne dosahovaly 45° C. Projeli jsme písečnou bouří, ale udrželi jsme datum příjezdu do Almaty, kde jsme v servisu Škoda měli domluvenou výměnu olejů ve vozidlech. Pak jsme pokračovali na čínské hranice. Po zdlouhavé proceduře na kazachstánsko-čínské hranici, dále po zdlouhavé proceduře pro získání čínských registračních značek automobilů a po získání čínských řidičských průkazů posádek, jsme přejížděli již podle původního itineráře celou Čínu směrem Peking. V Pekingu naše auta nebyla z důvodu svých emisí puštěna do centra na České velvyslanectví na slavnostní recepci. Tři vozidla se tedy naložila a přemístila na odtahových vozidlech. Následoval trajekt přes Žluté moře z čínského přístavu Weihai do korejského přístavu Incheon a noc v hotelu v centru Soulu. Další den jsme pokračovali do korejského přístavu Busan. Celou cestu ze Soulu do přístavu jsme projížděli tropickým deštěm, kdy neprší, ale opravdu „padá voda“. Následoval trajekt přes Japonské moře do Ósaka Port a pak vysněný cíl cesty. Český pavilon EXPO 2025.

6. Účast vozů byla omezena stářím vozidla, počtem vozidel i výrobními značkami vozů. Byl výběr posádek a vozů optimální z hlediska průběhu cesty?

Dobrá otázka. Posádky byly dvojčlenné a včetně servisního vozu je tvořilo 16 „alfa samců“. Dále nemá cenu výběr posádek komentovat. Vozidla Toyota Celica ST a Ford Mustang byla mladší než ostatní vozidla, pro posádky pohodlnější a byla také rychlejší. Takže tato dvě vozidla jezdila samostatně, jejich posádky prozkoumávaly trasu a vyhledávaly vhodná místa na přespání. Druhou skupinu tvořil zbytek vozidel, která jezdila více méně pospolu a peloton uzavíralo servisní vozidlo. Naše posádka se docela pravidelně po dvou až třech hodinách střídala v řízení. Většinou, a v Číně to bylo pravidlem, jsme spali ve velkých městech, a tak jsme měli nepsanou domluvu, že jeden člen naší posádky do centra města k hotelu přijel a druhý odjížděl, abychom si oba užili hustého nepřehledného provozu.

7. V plánu bylo ujet denně 600 – 900 km. Dodrželi jste tento limit s ohledem na pevný příjezd do Ósaky na Český den EXPO 2025 a s ohledem na tři trajekty, které bylo nutné stihnout?

To, co uvádíte, nebyla jediná úskalí naší cesty. Dalšími úskalími byly přejezdy hranic, počínaje opuštěním EU a přechodem do Turecka a konče složitým procedurálním řízením na příjezdu do Japonska. Zde bylo velmi složité se dorozumět, neboť japonští celníci neovládali angličtinu, a tak naše vzájemná řeč byla více méně posunková. Komplikaci tvořily také státní svátky. První jsme zaznamenali na příjezdu k hranicím do Číny, kam jsme přijeli v pátek 8. 7. a následující sobotu a neděli byl v Číně svátek. Procedury s uvedením našich vozidel na čínské registrační značky a vyřízení čínských řidičských průkazů pokračovalo až v pondělí. Stejná komplikace se opakovala po příjezdu do Japonska v neděli 20. července. V pondělí 21. července byl v Japonsku svátek, a tak jsme naše auta osvobodili z přístavu až následující den 22. 7. a hned jsme je převáželi na vnější parkoviště EXPA. A pak v noci na finální stanoviště před Festival Station EXPA.

Ale asi nevětší komplikací byla zásadní změna trasy v Kazachstánu, o které jsme již mluvili. V Kazachstánu jsme měli také spát pod širákem, ale v místní poušti nebylo pro množství koňů, velbloudů, krav i polétavého a lezoucího hmyzu možno nocovat, byť jsme všichni měli moskytiéry na obličeje i na stany. Kazachstán jsme tedy protáhli o 1 100 km více, než bylo plánováno. Etapa 2. 7. vedla 1 105 km po velmi rozbitých silnicích a s průjezdem písečnou bouří. Následující etapa do Almaty pak byla dlouhá 1 124 km. Všechny noci v Kazachstánu jsme nakonec spali v hotelích.

8. Stalo se, že některý z vozů nedojel do cílového místa noclehu?

Závady se žádné expedici nevyhnou. Tatra nedojela do Istanbulu, a tak ji bylo nutné naložit na podvlečnou nápravu a dovézt ji před hotel a tam opravit. Podruhé Tatra zkolabovala 3. 7. na etapě do Almaty, její posádka a servisní tým dojeli do Almaty o den později a nestihli navštívit dohodnutý servis Škoda pro výměnu olejů a prohlídku podvozků.

9. Jak se jelo vám? Byly problémy?

Nám se jelo pohodově. Po dvou hodinách jsme se za volantem střídali a cestu jsme si náležitě užívali všemi doušky – kocháním se krajinou, fotografováním, exotickým jídlem, dorozumíváním se, poznáváním odlišných kultur. Mnozí nás před cestou varovali, že to nevydržíme a na sociálních sítích byly diskuze, že se škodovky „uvaří“ již na cestě do Istanbulu a nepřekročí hranici do Asie. Na to mohu jenom odpovědět, unaveni jsme nebyli, ponorková nemoc se nedostavila, zdravotní problémy se neobjevily, lékárničku jsme neotevřeli a naše auto kromě jedné drobné závady fungovalo jako švýcarské hodinky. Horší kapitolou byly rozbité silnice v Kazachstánu a nástrahy počasí – teplota 45 °C, velmi rozpálená vozovka do večerních hodin, písečná bouře a tropický déšť v Koreji. Myslím, že jsme stejně měli docela štěstí na počasí. Nejtepleji bylo v Kazachstánu v oblasti Urumči, která je nejteplejší v Číně. Zde jsme očekávali teploty přes 50 °C, ale počasí se pokazilo, a tak zde bylo jenom 43 °C.

10. Zajímavosti z cesty, která země vás nejvíce zaujala

Tohle je velice těžká otázka. Krásná byla Gruzie, ale pak byl krásnější Ázerbájdžán. Překrásná byla Čína, ale pak bylo krásnější Japonsko.
Velkým zážitkem byla Čína, třeba kulturní program ve městě Lintau, a dále recepce na Českém velvyslanectví v Pekingu.

Ale nejemotivnější zážitky byly z Japonska. Přiblížit se k japonským ostrovům a vidět vytouženou zemi. Tady mě napadla myšlenka. Když dostaneme auta z japonské celnice, tak už je na EXPO třeba i dotlačíme. A pak noční vjezd do areálu EXPA, rozvinutí české vlajky a kýžené vítězství v podobě fotografie před Českým pavilonem EXPO 2025.

11. Bylo těžké se v metropoli Ósaka orientovat, abyste dojeli na přesné místo určení, přece jenom v Japonsku se jezdí vlevo, že?

V Japonsku to bylo jednoduché. Vozidla jsme vykládali v Ósaka Port, který byl velmi blízko EXPA. Nicméně nová silnice a záchytné parkoviště před Expem byly právě dokončené a nebyly ještě v navigaci, a tak jsme jeli „na vizuál“. Jízdy vlevo jsme si užili až při přesunu našich automobilů z EXPA do přístavu v Kóbe Port Terminal, což bylo asi 40 km, ale po dálnici téměř bez kruhových objezdů, které jsou pro nás „praváky“ při jízdě vlevo nejsložitější.

12. Jak probíhal Český den na EXPU 2025?

Český den na EXPU byl jedním z důvodů, kvůli čemu celá expedice do Japonska jela. Byl na druhou stranu i důkazem toho, čemu mnozí nevěřili – že tam dojedeme včas. Takže to bylo velké finále splněného snu pro sedm posádek a zejména pro dva kluky, kteří si sami doma v garáži v Protivíně a ve Chválenicích připravili auto na cestu.

Jinak program Českého dne na EXPU byl úchvatný a kolovaly zprávy, že doposud nejlepší. Česká a japonská hymna, příchod prezidenta České republiky spolu s japonskou princeznou, Smetanova symfonická báseň z cyklu Má vlast v netradičním pojetí, navazující impozantní kulturní program, mnoho význačných osobností a novinářů. A mezi tím my.

Jelikož jsme byli oficiálními hosty českého pavilonu, měli jsme VIP přednostní vstup do všech ostatních pavilonů. A pak, po odchodu prezidenta České republiky z našeho pavilonu, jsme ze střešní terasy shlédli velkolepou vodní a laserovou show.

Vše jsme zakončili loučením se všemi a se vším a těsně před půlnocí vyvezením našich vozidel z areálu EXPA na vnější záchytné parkoviště.

13. Měli jste čas prohlédnout si město Ósaku? Co vás zde nejvíc zaujalo.

Do Ósaky za námi přiletěly naše doprovody a ty přiletěly 17. června, tedy o čtyři dny dříve, než dorazily posádky. Takže rodinní příslušníci a kamarádi měli více času na poznávání, byli např. na prohlídce Ósackého hradu nebo v dřívějším hlavním městě Japonska Naře. Někteří členové doprovodů se vypravili i do Tokia. Řidiči posádek museli po příjezdu vyřizovat celní záležitosti, poté vyzvednout auta na celnici a dopravit je do areálu EXPA. Nicméně i posádky stačily prohlídku některých zajímavých monumentů Ósaky, my jsme například navštívili třistametrovou vyhlídku na nejvyšším mrakodrapu Japonska Abeno Hurakas.

Nadšení z českého dnu na EXPU jsme zmiňovali již dříve. 25. 7. museli řidiči opět vyřizovat celní záležitosti ohledně vozidel a vozidla převézt do přístavu a předat je spediční společnosti. Protože se blížilo 80. výročí svržení atomové bomby, tak odpoledne toho dne se ještě celá výprava stačila šinkansenem přesunout do Hirošimy a navštívit Památník míru (Atomový dóm). Vyspělá digitalizace běžného života v Japonsku, hlavně v dopravě a službách, může být pro nás velkou inspirací.

14. Zpáteční cesta Měli byste chuť podniknout trasu zpět po ose?

Trasa zpět po ose automobily by byla určitě zajímavá, a kromě Tatry pro všechna vozidla uskutečnitelná, nicméně by ji bylo nutné předem organizačně připravit. Náš plán byl poslat zpět automobily v kontejnerech lodí a společně s našimi doprovody se vrátit do Prahy letadlem.

15. Byl to pro vás silný zážitek? Jeli byste to eventuálně znovu, třeba za pár let?

Není potřeba připomínat, že tato cesta do Ósaky byla naším životním zážitkem. A zase se potvrdila platnost známého citátu Walt Disneye „Když o tom dokážeš snít, dokážeš to i udělat.“

Je škoda, že se expediční vozidla vylodí v přístavu Bremerhaven až po 4. říjnu 2025, to už bude pomalu končit veteránská sezona. Ale určitě na příští rok plánujeme další expediční jízdy, přemýšlíme o Skandinávii a Pobaltí. Také se připravuje 4. ročník Oldtimer Express, který patrně zamíří na Sicílii a zavzpomíná na úspěchy Elišky Junkové v závodech na trati Targa Florio.

16. Chystáte se v nejbližší době na nějaký další závod anebo akci? Kdy a kam? Vystavíte někde své expediční vozidlo?

Na příští rok chystáme druhé kvalitní expediční vozidlo a chtěli bychom nějakou dálkovou jízdu podniknout jako tým se svými protějšky, aby také ony poznaly, že se při expedici jenom nevezeme na výlet.

Připravujeme podzimní a zimní kolo prezentací, které zahájíme 18. října na zámku ve Lnářích, kde na nádvoří odpoledne vystavíme vozidlo a večer proběhne prezentace a diskuze.

Ve dnech 1. a 2. listopadu bude naše expediční vozidlo vystaveno na Prague Car Festivalu na výstavišti PVA EXPO Praha v Letňanech. Dále spolu s pořadateli Jihočeského poháru historických vozidel připravujeme vystavení vozidla v táborském divadle u příležitosti předávání cen vítězům Jihočeského poháru.

A po těchto akcích naše expediční vozidlo „přezimuje“ v Depo Moto Art muzeu v Plzni a my se budeme usilovně připravovat a těšit na další sezónu.

Článek Z Hradčanského náměstí před Český pavilon na EXPO 2025 v Ósace se nejdříve objevil na Novinykraje.cz.

Celý článek zde: ZDROJ ZDE ….✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy
….