Tlumič hluku výstřelu S-40 (BraMit) pro pušku Mosin vz. 91/30

První tlumič hluku výstřelu sestrojil v roce 1902 amatérský automobilový závodník a radioamatér Hiram Percy Maxim, syn slavného vynálezce samočinného kulometu. Zajímavostí je, že jde rovněž o vynálezce tlumiče výfuku pro automobily, a také, že na obou systémech pracoval paralelně. Patent získal v březnu 1909 a následně založil společnost Maxim Silent FirearmsCo., která vyráběla tlumiče pod názvem Maxim Silencer.

Foto: Málokdo dnes ví, že tlumič hluku výstřelu se objevil již na počátku 20. století. Vynalezl jej Hiram Percy Maxim (1869–1936) | Nathaniel F. / thefirearmblog.com / CC BY NC-ND

V Sovětském svazu se začali vážně zabývat vývojem tlumičů pro dlouhé zbraně začátkem 30. let. První systém vznikl a prošel testy kupodivu na kulometu DP-27. Postupem času bylo testováno minimálně pět typů, které ale nikdy nesplnily očekávání. Úspěch slavil teprve tlumič pro pušku Mosin vz. 91/30, známý jako S-40 nebo BraMit, přičemž označení skrývalo zkratku „bratři Mitinové“, tedy jeho autorů. Pro zajištění tlumícího účinku ale nebylo možné používat standardní náboje, jejichž počáteční rychlost střely se pohybovala okolo 770–800 metrů za sekundu, tedy v nadzvukovém pásmu (nad 343 m/s). V průběhu roku 1938 vyvinuli bratři Mitinové redukovaný náboj US (okorotčenaja skorosť – zmenšená rychlost) se střelou s počáteční rychlostí okolo 260 metrů za sekundu, určený pro výcvik ve střelbě na vzdálenosti do 150 metrů. Pro odlišení standardních nábojů vz. 1908 měly střely US zelené lakování po celém povrchu.

Balistické vlastnosti redukovaného náboje odpovídaly požadavkům na střelivo pro použití zbraní s tlumičem. Glušitěl (tlumič) S-40 sestával z válcového těla s vloženým kónickým kalíškem vytvářejícího pro vytékající prachové plyny mezikruží a dvěma plnými pryžovými kotouči. Na ústí hlavně se tlumič upevňoval výřezem v trubici zadní části a zajišťovalo jej zachycení za základnu mušky. První výstřel prorazil v kotoučích otvor, jímž unikaly do atmosféry za střelou plyny vzniklé při výstřelu. Vzhledem k jejich vysoké teplotě neměly kotouče vyšší životnost a účinek tlumiče po čtvrtém až pátém výstřelu prudce klesal. Některé zdroje uvádějí, že přepážky měly vydržet 60 ran, pak je bylo třeba vyměnit. I podle těchto zdrojů byl ale problém v mrazu, kdy docházelo k tvrdnutí materiálu, a tedy k jeho rychlejšímu opotřebení – jejich životnost klesla na třetinu.

Foto: Tlumič hluku výstřelu S-40 (BraMit) pro pušku Mosin | Wikimedia Commons / Public domain

Později se proto přepážky dělaly ve dvou provedeních, v zimním a letním. Tlumič S-40 vstoupil do výzbroje Rudé armády koncem roku 1940 a byl určen pro potřeby diverzních operací v týlu nepřítele. Používali jej především partyzáni a odstřelovači operující blízko nepřátelských linií. Výroba skončila začátkem roku 1944 s celkovou produkcí mezi 70 000 a 100 000 kusy, což byla ve srovnání s ostatními armádami enormní čísla.

Zdroj: britannica

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy