Svatý Mikuláš v Evropě: původ, vývoj a dnešní podoby svátku

Každý rok se chodí mezi děti podívat Mikuláš, čert a anděl, kteří rozhodnou, zdali dané dítě za rok zlobilo, či bylo hodné, a podle toho dostane výslužku. Zvyky spojené se svatým Mikulášem vznikaly ve středověké Evropě dlouho předtím, než se ustálila dnešní tradice.

Kdo byl svatý Mikuláš?

O historické postavě Mikuláše je známo jen málo. Nejstarší záznamy o jeho životě byly sepsány až několik století po jeho smrti a obsahují mnoho legend. Víme, že svatý Mikuláš pocházel nejspíš z oblasti dnešního jihozápadního Turecka, z města Patara, kde se narodil do bohaté křesťanské rodiny.

V mládí měl podniknout pouť do římských provincií Egypta a oblasti Sýrie Palestiny. Krátce po svém návratu se stal biskupem v Myře. Později byl během Diokleciánova pronásledování křesťanů uvržen do vězení, ale po nástupu Konstantina na trůn byl opět propuštěn. Zároveň měl být účastníkem Prvního nikajského koncilu roku 325, i když pro tuto informaci chybí nezávislé doklady.

Po své smrti, která je datována k 6. prosinci, se stal světcem, byť nikdy nebyl jakýmkoliv papežem svatořečen. Necelých 200 let po jeho smrti byl v Myře na příkaz Theodosia II. postaven kostel svatého Mikuláše a jeho ostatky byly přemístěny do sarkofágu v tomto kostele.  

Kult svatého Mikuláše se začal výrazně šířit od 9. století, kdy se jeho svátek stal součástí západního liturgického kalendáře. K jeho posílení přispělo přenesení relikvií z Myry do Bari roku 1087, které zajistilo Mikulášovi přední místo mezi patrony jižní Itálie. Bari se tak stalo novým centrem jeho kultu a jeho bazilika zaujala místo v poutních trasách.

Skutky svatého Mikuláše

Legendy mu přisuzují řadu skutků: pomáhal chudým, chránil nespravedlivě obviněné, a dokonce dohlížel i na mladé dívky, které zoufale potřebovaly věno. V jedné z legend se totiž vypráví, jak zachránil tři dcery chudého otce před nucenou prostitucí tím, že jim tři noci po sobě házel do okna jejich domu pytel zlatých mincí, aby jejich otec mohl zaplatit věno za každou z nich.

Jiné rané příběhy vyprávějí o tom, jak uklidnil bouři na moři, zachránil tři nevinné vojáky před popravou, či že dokonce vzkřísil tři děti, které měly zemřít tragickou smrtí. Díky svým skutkům se tak stal patronem dětí, chudých, poutníků, námořníků, obchodníků a všech, kdo potřebují ochranu nebo pomoc.

Postupem času se k uctívání z hlediska liturgického přidávaly lidové a rodinné zvyklosti. Ve středověku a v rané novověké Evropě se rozšířil zvyk rozdávat v předvečer (a na den) svatého Mikuláše chléb chudým.

Vznik novodobé tradice

Zvyk rozdávání chleba chudým a žebrákům se měl rozšířit kolem 11. století ze severní Francie a oblasti dnešní Belgie skrze řeholnice, které měly obcházet žebráky a obdarovávat je drobnými dary, nejčastěji jídlem. Odtud se zvyk přenesl do německých zemí. 

Řady chudých se brzy rozšířily i o děti, na které se v průběhu času svátek přeorientoval. Původ obchůzek není úplně zřejmý, můžeme se domnívat, že se zvyk rozdávání drobností ale rozšířil mezi širokou veřejnost, a tak se přirozeně vyvinula tradice obcházení (a očekávání) svatého Mikuláše.

V období reformace se v protestantské církvi na svatého Mikuláše na poměrně dlouho dobu zapomenulo. Zachoval se primárně na území dnešního Nizozemska. Až v období pozdějšího novověku se začal zvyk rozšiřovat o převlékání za Mikuláše a jeho pomocníky, kteří též pochází až z doby novověké.

Postupem času se ale u různých národů tradice přizpůsobovala místním zvyklostem. Někde Mikuláš přináší drobné dárky a sladkosti, jinde je pouze symbolem charitativního ducha a pomoci potřebným. V některých oblastech, jako například u nás, se vedle Mikuláše objevují i doprovodné postavy andělé, čerti a další doprovod.

Mikuláš ve světě

Svátek svatého Mikuláše se slaví ve světě různě. Mění se jak zvyky, tak i samotné jméno světce. V některých zemích se slaví Mikuláš 5. prosince, v předvečer jeho svátku, v jiných zase 6. prosince. 

Zvláštní podobu tradice převzalo Nizozemsko a část Beneluxu, kde se slaví svátek Sinterklaas. Zde Mikuláš připlouvá na loďce z teplých končin, jezdí na koni a je doprovázen Černým Petrem (Zwarte Piet), který plní funkci našeho anděla a čerta.

V Rakousku, Bavorsku a Jižním Tyrolsku doprovází svatého Mikuláše Krampus, který je zobrazován jako zvířecí stvoření, obvykle démonického vzhledu. Krampus má za úkol trestat děti, které během roku zlobily, a ty obzvláště neposedné unést do svého pytle a odnést do své jeskyně. V Česku jsme tuto postavu přejali jako čerta, který plní stejnou roli. Jen si své děti odnáší do pekla.

Pravděpodobně nejrozšířenější je ale transpozice svatého Mikuláše na obdobu našeho Ježíška ve Spojených státech – Santa Clause. Mikuláš se pravděpodobně do Spojených států dostal skrze nizozemské emigranty v podobě Sinterklaase. Současná podoba této postavy byla silně ovlivněna ilustracemi Thomas Nasta ze zaniklého amerického časopisu Harper’s Weekly.

Dle novodobé tradice žije Santa Claus na severním pólu se svou ženou, a za pomocí elfů vytváří dárky a hračky pro děti, které mu posílají dopisy, co by si přáli. Tato tradice se zase přenesla zpět k nám, kdy i naše děti píšou Ježíškovi o dárky.

The post Svatý Mikuláš v Evropě: původ, vývoj a dnešní podoby svátku appeared first on Epoch Times ČR.

✅ Více: ZDROJ ZDE