Super Mario Party Jamboree – recenze

Třetí titul „Mario Party“ během šesti let je celkem pořádné tempo. Obzvlášť, když nepotřebujete do tohoto vlaku nasedat pokaždé a můžete si vybrat, co vám sedne nejlépe. Poslední Mario Party Superstars dopadly skvěle, a tak jsem se společně s ratolestmi a manželkou pustil do nejnovějšího Jamboree, které symbolizuje řada různých módů a návrat hraní i pomocí gyroskopů v JoyConech.

V rámci teoretické funkcionality stojí jako základní kámen desková hra, po které běháte s dalšími hráči přičemž, pokud nejste čtyři, vás doplní AI. Variace na klasické Člověče nezlob se, kde se nevyhazujete z plánu, ale snažíte se posbírat co nejvíc ikonických hvězdiček a na konci každého kola vás čeká kolektivní minihra, vám může zabrat kolem hodiny a jde o mód plný zvratů a emocí.

Krutá robotická Peach

O spoustě věcí rozhoduje náhoda, háže se kostkou, a ta umí být krutá, stejně jako umělá inteligence. V první hře mého syna rozbrečela frustrací, které jsem rozuměl, když ta zpropadená AI Peach cíleně zdrtila jeho zásobu hvězd, jež mu zaručovala první místo, až na poslední. Když jsem ho přesvědčil, že má hře dát ještě šanci, jinak ji nemám s kým recenzovat, pustili jsme se do společného lovu Peach, který dopadl tak, jak byste čekali. Vyhrála Peach. Což není ani tak vina Ai jako to, že jsme měli prostě smůlu.

zdroj: Nintendo

Následně už následovalo méně frustrace, protože člověk věděl, na co si dávat pozor, které bonusy jsou tentokrát silné a samozřejmě došlo i na využívání vlastností jednotlivých herních desek. Třeba v nákupním středisku bývají happy hours, kdy si předměty koupíte levněji, v přírodním parku vám zase může stonožka uprostřed svým pohybem otevřít novou cestu. Jde o základní zábavný mód, ale jako obvykle jsme se shodli na tom, že pro okamžitou radost je lepší jít rovnou na jeden z ostrovů kde hrajete jen minihry, jež jsou hotové za půl minuty, minutu a stihnete jich tak desítky.

Jablko do krabice pro banány

V Minigame Bay je přes 110 miniher, a i když tu jsou nějaké, které vám nesednou, jsou zase jiné, které budete chtít opakovat znovu a znovu. Oceňuji, že v intuitivních menu je možnost udělat si seznam oblíbených hříček a pak hrát třeba jen tenhle výběr, a když narazíte na nějakou novou, která vás chytne, není problém ji přidat. V rámci miniher děláte prakticky všechno: Od závodů na saních, přes útěk před robotem, kterého řídí jiný hráč, až šplhání po stonku na čas… někdy hrají prim tlačítka, jindy pohybové ovládání a nic netrvá tak dlouho, abyste si řekli, že to je nuda.

zdroj: Nintendo

Velkou výhrou v rámci domácí zábavy byla kuchařská show, což je rytmická hra, kterou hrajete pomocí gyroskopů v ovladačích. Mění se skladby, různé typy mechanismů a především pohyby, které musíte ovladačem vykonávat. Od mazání másla na bagetu, přes vykopávání zeleniny, po odpalování přísad do zmrzlinového poháru… neustále a pořád máte chuť se vracet a vychytávat co nejlepší tempo a následně nadávat na to, že tučňáci moc rychle hází třešně a ten burger jste určitě trefili přesně. Pro všechny se z tohoto módu stal evergreen, ke kterému jsme se vraceli pro střelené momenty. Párty efekt zaručen!

Pro zklidnění skvěle slouží zase spíše logická výpomoc v továrně v Toad Item Factory, kde musíte ve dvou pomocí gyroskopů na ovladači dostat kuličku z jedné strany místnosti na druhou. Navigujete se skrz sérii překážek, přičemž v první polovině kampaně vám hra nabízí nové a nové typy přístrojů k ovládání, aby v druhé polovině kombinovala jejich efekty. V pozdějších levelech je zapotřebí pečlivá souhra obou hráčů a jde o vážně příjemnou změnu tempa. Moje jediná výtka je, že by se mi líbilo mít klidně dvakrát až třikrát víc úrovní, celou kampaň jsme projeli za dva dny, přičemž obtížnost strmě narostla až ke konci.

Pro jednoho hráče, což je vlastně v párty hře poněkud paradoxní, je létání po mapě pomocí dvojice ovladačů, kterými máváte jako křídly… připomíná Maria ve hře. Jde o zábavný kousek, u kterého ovšem počítejte s tím, že se i nadřete, protože neustále měníte polohu „křídel“ a občas je třeba opravdu pořádné mávat.

Tolik spálených palačinek…

Všechny zmíněné módy, tedy krom létání, spojuje fakt, že ideální je mít k sobě pár lidí v místnosti. Stačí klidně jeden další člověk a už si můžete užít boj proti umělé inteligenci. V kuchařské hře pak boti doplňují vaši skupinu tím způsobem, že vše dělají na 100 % a nekazí vám tak výsledky, které chcete mít kvůli odemykání kosmetických věcí i nových postav, a vy se můžete v klidu soustředit na své výkony. Podobně jako u ostatních párty her ovšem platí, že pokud byste se do hraní chtěli pustit sami, nebo jen s pomocí online multiplayeru, zábavnost rapidně klesá.

Jde o to, že prostě chybí ony okamžité prožitky, kdy si pomáháte i škodíte. Hraní základní deskové hry je v tomto asi největší otrava a to i přes přítomnost šikovných hlášek a emotikonů. Vlastně, pokud víte, že nebudete mít s kým hrát, řeknu, že koupě Super Mario Party Jamboree je velmi diskutabilní, byť toto trochu zachraňují dva online režimy. Prvním je Koopathlon, variace na Coinathlon z Mario Party: Star Rush, kdy prostě s 19 dalšími lidmi či boty soupeříte na sérii závodišť v rychlosti a sbírání mincí. Zábavné odreagování, pokud vám odejdou všichni kamarádi, žena/muž, která/ý sebou vezme děti a vám nezbývá nic jiného než hledat ve své oblíbené hře módy pro opuštěné lidi.

zdroj: Nintendo

Druhou podobnou hrou je Bowser Kaboom Squad, kde se snažíte v osmi hráčích zastavit Bowsera, jež řádí na mapě a vy ho musíte sundat pomocí power-upů a samozřejmě nezbytné dávky spolupráce v celém tom chaosu. Další mód, kterému rozhodne neřeknu ne, protože nabízí zajímavé odreagování, které jsem často hledal třeba u Fall Guys.

Pro rodinné hraní povinnost

Celkově v rámci celého Super Mario Party Jamboree nenajdete slabinu. Jako obvykle jsem měl nejvíc výhrad k některým prvkům v rámci základní „deskovky“ kde prostě dedikujete příliš mnoho času a emocí do jedné hry. Občas pak děláte celkem nedůležité minihry. Nesvůj jsem trochu z přidání systému Buddy, kdy si můžete na mapě sebrat jednoho z klasických hrdinů, aby vám ve hře pomáhal a vše zdvojnásoboval. Popravdě ale ve chvíli, kdy máte pocit, že jeden hráč ve hře dominuje, přidání Buddyho do jeho arzenálu frustraci naopak ještě zvyšuje a jestli něco nechcete v párty hře, je to frustrace.

Nicméně, to už se hodně snažím hledat mouchy na pecce, kterou Super Mario Party Jamboree (opět) je. Minihry fungují skvěle, obsahu je tu spousta a především je zcela jasné, že tohle je titul, který budeme vytahovat klidně i za rok ve chvíli, kdy budeme mít chuť se prostě odreagovat a pobavit.

Celý článek zde: ZDROJ ZDE ….✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy
….