Sonic X Shadow Generations – recenze dvojhry s rychlonohými ježky

Ježek Sonic je výstavní skříní společnosti Sega, a i když se už zdálo, že nejlepší časy má modrý rychlonohý bodlináč dávno za sebou, tak v posledních letech chytá druhý, potažmo třetí dech. Sonicovi se totiž na popkulturním poli relativně daří. Na tom videoherním to však žádná sláva není. Očekávaná hra Sonic Frontiers z roku 2022, která měla být jakousi ježčí Odyseou po vzoru konkurenčního Maria, dopadla přinejlepším průměrně.

Nicméně Sonic například přispěchal na obrazovky ve dvou celovečerních filmech a seriálu zaměřeném na jeho parťáka Knucklese, které nedopadly vůbec zle. A třetí díl dorazí do kin už tuto zimu a objeví se v něm temný ježek Shadow, kterému hlas propůjčí miláček davů Keanu Reeves. Právě střet Sonica se Shadowem je krásným oslím můstkem pro nejnovější herní přírůstek s názvem Sonic X Shadow Generations, na který se nyní podíváme pořádně zblízka.

Nejdříve remaster

Sega doručila hru v celkem originálním kabátku. V posledních letech jsme si zvykli na festival chtěných i nechtěných remasterů nebo na zcela nová pokračování zajetích franšíz. Sonic X Shadow Generations je nestandardně mixem obou těchto herních vymožeností. Část se Sonicem nás vrací do roku 2011, kdy vyšla hra Sonic Generations a jedná se doposud o jednu z nejlepších her se Sonicem, která kombinovala retro 2D hratelnost s 3D prvky. Navíc jsme zde mohli hrát za dvě verze Soniců, kteří se lehce liší svými schopnostmi.

Tato Sonicova část je nyní remasterovaná a musím uznat, že hra zestárla naprosto parádně. Navíc nový grafický kabátek a plynulost hře velmi prospívají, až mě překvapilo, jak svižně se Sonic na obrazovce pohybuje. Příběhově se nejedná o nic převratného. Sonic se místo narozeninové párty ocitá v souboji s Požíračem Času a zlotřilým Eggmanem, kteří společně bojují proti Sonicovi z minulosti i současnosti.

zdroj: Sega

Rozmanitá hopsačka, která mě opravdu nepřestávala překvapovat svou rychlostí, je velmi návyková a nabízí mnoho cest, kterými se vydat, což podporuje i znovuhratelnost. V přibližně pětihodinové kampani nabízí každý ze světů mnoho sběratelských předmětů a skrytých levelů. Remastrovaná verze je velmi příjemným počinem, a to včetně základního hubu, ze které vybíhají Sonicové za dobrodružstvím. Ten se díky plnění misí vybarvuje a otevírá svá zákoutí s mnoha tajemstvími. A je to zábavné a chytlavé i po více jak deseti letech. Fanoušci se dočkají i oblíbeného ježčího pinballu.

Nová hra jako hlavní chod

Nicméně hlavním tahákem této dvouhry je Shadow Generations, cílící právě na antihrdinu Shadowa. Konceptem je velmi podobná Sonicovi, jenomže Shadow má kromě klasické ježčí rychlosti i mnoho vlastních dovednostní, které si v průběhu hry osvojuje. Temný hrdina se opět ponoří do již známých oblastí z předešlých dobrodružství.

Samotný hub, ze kterého bodlináč vstupuje do jednotlivých úrovní, je napůl otevřený svět, který skrývá mnoho tajemství a sběratelských předmětů. Svět se postupně otvírá a nabízí víc a víc pokladů k sesbírání, což evokuje volnost pohybu po světě ze Sonic Frontiers. A nebyla by to moderní hra se Sonicem, kdybyste se neučili nové schopnosti pohybu, které Shadow okoukává od svého protivníka Dooma.

zdroj: Sega

Umí pálit bodliny do terčů nebo nakopat silnější protivníky do stratosféry. Nejvíc se mi stylovostí líbil temný rejnok, na kterém Shadow driftuje po vodních hladinách. Schopností není mnoho, ale značně odlišují gameplay od tradičních her se Sonicem. Jednotlivé úrovně jsou naprosto perfektní. Možná nenabízejí tolik tajemství jako remasterované Sonicovo dobrodružství, ale vynahrazují to uhrančivým vizuálem. Předměty ohýbané v realitě mi leckdy připomínaly komiksové příběhy Doktora Strange. Navíc všechno se hýbe naprosto plynule a hra netrpí takřka žádnými technickými neduhy.

Přes otravné věci k těm božím

Trochu otravné jsou povinné výzvy, které musíte plnit, abyste se mohli prokousat k souboji s hlavními protivníky. Výzvy sice nejsou moc těžké, ale dovedou být pěkně otravné. Projít úroveň s jedním zlaťákem není problém, ale několikrát se mi stalo, že jsem úroveň dokončil ve skvělém čase, ale s málo zabitými protivníky, a tak jsem musel celou pasáž opakovat znovu. Raději bych podmínky viděl jako doplňkovou záležitost než nutnost.

Nicméně souboje s bossy jsou fantasticky zábavné. Kvalitou bych je klidně srovnal s těmi, které jsme nedávno viděli v Astro Botovi na Playstationu 5. Hravé a originální. Takže přesně takové, jaké od hopsaček očekávám. Herní doba za Shadowa mi přišla o něco kratší než Sonicova a nevyorvná se ani pestrostí úrovní.

Jenže Shadow je na druhou stranu tou nejkrásnější Sonic hrou, kterou jsme kdy mohli vidět. Navíc je fantasticky odladěná a i přes jistou repetitivnost jsem si ji užíval více než deset let starý remaster.

zdroj: Sega

V obou hrách jsem si poněkud zvykal na rychlost, kterou se ježci pohybují. Překvapila mě a chvíli jsem si musel zvykat, protože úrovně dokáží být díky všemožným odrážedlům opravdu rychlé a několikrát jsem se přistihl, jak prostě jen bezhlavě běžím kupředu, ale i tak jsem se do cíle vždy dostal. Oproti jiným plošinovkám je tempo opravdu zběsilé. I přesto je Shadow X Sonic příjemným překvapením letošního roku. Obrození ježčích hrdinů tak probíhá i na videoherním poli.

Celý článek zde: ZDROJ ZDE ….✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy
….