Sílí výzvy k reformě poválečné úmluvy o lidských právech

Stále více evropských lídrů tvrdí, že stávající ochrana práv už neodpovídá dnešním výzvám.

V celé Evropě sílí hlasy volající po novém výkladu či reformě Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP), poválečného pilíře, který je nyní pod tlakem kvůli migraci a debatám o svrchovanosti versus pravomoci Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku.

EÚLP, vytvořená v roce 1950 z vize Winstona Churchilla o demokratické Evropě, je jednou z nejstarších závazných smluv o ochraně lidských práv na kontinentu. Zaručuje právo na život, svobodu, spravedlivý proces, soukromí, svobodu projevu a ochranu před mučením.

Smlouva je součástí Rady Evropy (RE), nikoli Evropské unie, a její dodržování vymáhá ESLP. Rozsudky jsou závazné pro všech 46 členských států RE.

Štrasburský soud byl často kritizován za rozhodnutí, která narážela na vnitrostátní politiku.

V roce 2005 například rozhodl, že plošný zákaz hlasování vězňů ve Velké Británii porušuje právo na svobodné volby. Kritici tehdy tvrdili, že soud překročil svou roli a zasáhl do pravomocí parlamentu.

V roce 2011 soud shledal, že Belgie a Řecko porušily práva afghánského žadatele o azyl, když ho navrátily do Athén, kde čelil ponižujícím podmínkám. Rozhodnutí zpochybnilo pravidlo EU, že žádost má řešit první země vstupu.

V posledních měsících zesílil tlak ve Spojeném království, kde vláda čelí rekordní migraci a ostré debatě o nelegálních přejezdech.

Britský premiér Sir Keir Starmer sice vyloučil vystoupení z EÚLP, ale 3. srpna uvedl, že země musí zajistit, aby úmluva byla „přizpůsobena okolnostem, kterým právě čelíme“.

Konzervativní strana zadala přezkum možnosti vystoupení, zatímco strana Reform UK vyzvala k nahrazení úmluvy domácí listinou práv.

Volání po reformě napříč Evropou

Tlak se šíří i mimo Británii.

V květnu devět států EU vedených Itálií a Dánskem vydalo otevřený dopis, v němž žádají přezkum toho, jak štrasburský soud vykládá ustanovení úmluvy.

Lídři uvedli, že některá nedávná rozhodnutí omezila schopnost vlád přijímat demokratická rozhodnutí o bezpečnosti a migraci.

„Domníváme se, že vývoj ve výkladu soudu v některých případech omezil naši možnost přijímat politická rozhodnutí v našich vlastních demokraciích,“ stojí v dopise, který varoval, že takové limity mohou bránit vládám chránit společnosti před současnými hrozbami.

Mezi signatáři byly Rakousko, Belgie, Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva a Polsko. Uváděly případy deportací cizinců odsouzených za trestné činy.

Podle nich aplikace úmluvy „vedla k ochraně nesprávných lidí a uložila příliš mnoho omezení státům při rozhodování, koho mohou vyhostit ze svého území“.

Generální tajemník RE Alain Berset v reakci poznamenal, že debata je zdravá, ale varoval před politizací štrasburského soudu. Zdůraznil, že instituce chránící základní práva nesmějí podléhat politickým cyklům ani být zneužívány pro či proti vládám.

Zastánci EÚLP v Británii připomínají, že je klíčová například pro Velkopáteční dohodu, mírový proces z roku 1998, který ukončil desetiletí konfliktů v Severním Irsku. Tvrdí, že odchod by poškodil důvěryhodnost země a oslabil ochranu práv.

V EU zase organizace hájící práva zdůrazňují, že úmluva zakotvuje minimální, nezadatelná práva pro všechny, včetně absolutního zákazu mučení a nelidského zacházení, která nelze nikdy pozastavit.

Ředitel think tanku UK in a Changing Europe Anand Menon (Spojené království v proměnách Evropy) řekl pro Epoch Times, že debata o EÚLP souvisí se třemi faktory: rostoucí důležitostí migrace v politice, rychlejší dostupností informací a slabým ekonomickým výkonem Evropy v posledních dvaceti letech.

„To samozřejmě ovlivňuje postoje lidí,“ dodal s tím, že počet migrantů mířících do Evropy a Británie je skutečnou výzvou.

Evropská pohraniční agentura Frontex uvedla 7. srpna, že v prvních sedmi měsících roku 2025 EU zaznamenala 95 200 nelegálních překročení hranic.

Ve Spojeném království bylo letos evidováno více než 29 000 nelegálních přejezdů přes Lamanšský průliv a zároveň roste nevyřízená agenda žádostí o azyl.

Evropští lídři v otevřeném dopise zdůraznili, že navzdory politickým rozdílům – od pravicové premiérky Itálie Giorgii Meloniové po sociálnědemokratickou dánskou premiérku Mette Frederiksenovou – sdílejí společný pohled, že mezinárodní úmluvy je nutné přehodnotit, aby odpovídaly dnešním výzvám.

Podle Menona nejde o střet levice a pravice, ale o uznání, že uspořádání vytvořená ve 40. a 50. letech nemusí vyhovovat světu roku 2025.

Co úmluva pokrývá – a kde má hranice

Úmluva sama o sobě není imigračním kodexem, ale její ochrana se často uplatňuje při deportacích – když hrozí porušení absolutních práv (zejména článku 3) nebo tzv. kvalifikovaných práv, jako je článek 8 o rodinném a soukromém životě.

Nedávno tyto hranice testovalo Německo.

Dne 27. června Spolkový sněm odhlasoval dvouleté pozastavení práva osob se statusovou ochranou (pod úrovní plného uznání uprchlíka) přivést si rodinu.

Kritici varují, že krok může porušovat článek 8 zaručující rodinný život, ale Berlín tvrdí, že jde o přiměřenou reakci na kapacitní problémy.

Protože Německo úmluvu oficiálně nepozastavilo ani neomezilo, může být tato politika napadena u Evropského soudu pro lidská práva, pokud někdo namítne porušení práva na rodinný život podle úmluvy.

Evropská úmluva o lidských právech obsahuje 18 základních článků zaručujících klíčová práva. Další práva byla doplněna 16 protokoly, které zlepšují fungování ESLP.

Státy je mohou ratifikovat, ale ne všechny jsou vázány všemi.

Například Spojené království, Turecko a Řecko nikdy nepřijaly Protokol č. 4, který zakazuje vyhoštění občanů, zaručuje právo vstoupit do země a zakazuje hromadné vyhoštění cizinců.

Jednotlivci se mohou na ESLP obrátit až poté, co vyčerpají všechny právní možnosti ve své zemi, takže jde o soud poslední instance.

Síla předběžných opatření

V naléhavých případech může ESLP vydat předběžná opatření, známá jako příkazy podle pravidla 39, pokud hrozí bezprostřední nebezpečí nenapravitelné újmy – například mučení, smrt či ponižující zacházení.

Tato opatření jsou dočasná a sama o sobě nerozhodují spor, ale jsou právně závazná.

Britský plán oznámený v dubnu 2022, podle něhož měli být někteří žadatelé o azyl přesídleni do Rwandy, tuto pravomoc dostal do centra pozornosti.

Jen o dva měsíce později štrasburský soud vydal příkaz podle pravidla 39, který zablokoval první plánovaný let, a spustil tak sérii domácích právních sporů.

Britské soudy nakonec politiku označily za nezákonnou. Nejvyšší soud v listopadu 2023 rozhodl, že Rwanda není bezpečná destinace, přestože vláda chtěla v plánu pokračovat.

Naopak Spojené státy – mimo systém EÚLP – v srpnu uzavřely dohodu se Rwandou o přijetí až 250 deportovaných osob, které nejsou občany USA ani Rwandy.

Později téhož měsíce mluvčí rwandské vlády Yolande Makoloová potvrdila, že už přijali sedm osob.

K transatlantickému rozdílu řekl Robert Oulds, ředitel britského think tanku Bruges Group, pro Epoch Times: Spojené státy jsou ochotnější jednat jednostranně v obraně svých zájmů.

„Jsou připraveny chránit své hranice a nebýt vázány smlouvami, které už jejich národním zájmům neslouží,“ uvedl.

„Ve Spojeném království je to zcela jiné – držíme se iluze globálního vůdcovství tím, že děláme věci, které nám škodí, v naději, že si získáme uznání jiných zemí.“

Catherine Barnardová, profesorka evropského práva na univerzitě v Cambridge, upozornila, že pro Británii by politické náklady odchodu z EÚLP byly značné.

Řekla Epoch Times, že Británie jako zakládající autor úmluvy s dobrou historií dodržování by ztratila morální autoritu v oblasti lidských práv.

„Zařadilo by nás to také do stejné skupiny jako Rusko, které bylo vyloučeno, a Řecko za vojenské junty,“ konstatovala.

Dodala, že odchod by mohl podkopat i Velkopáteční dohodu, jež předpokládá, že Spojené království i Irsko zůstanou v EÚLP, a také porušit Dohodu o obchodu a spolupráci mezi EU a Spojeným královstvím, kde je závazek k lidským právům „zásadním prvkem“.

Pro to, aby Británie našla cestu k reformě EÚLP, by podle Barnardové musela usilovat o nové protokoly nebo deklarace v rámci stávajícího rámce úmluvy. Dodala, že Westminster zatím v této otázce nenabídl jasné řešení.

Soudní svrchovanost

Napětí mezi soudní svrchovaností a nadnárodním dohledem zůstává opakovaným problémem, protože členské státy EÚLP často odmítají rozsudky, které považují za politicky citlivé nebo zasahující do domácího rozhodování.

V roce 2021 přijalo Dánsko zákon umožňující přesun žadatelů o azyl do třetích zemí k vyřízení žádostí, inspirovaný rwandským modelem.

Opatření zatím nebylo uvedeno do praxe, ale mohlo by otestovat hranice úmluvy, potenciálně porušit článek 3 o nelidském zacházení a článek 8 o rodinném životě a vyvolat nouzová opatření podle pravidla 39 ze Štrasburku.

Belgie čelí vlastním právním napětím. Tunisan Nizar Trabelsi, odsouzený za terorismus, byl v srpnu navrácen do Belgie po letech soudních sporů a věznění v USA, kam byl vydán navzdory rozhodnutí ESLP.

Belgická ministryně migrace Anneleen van Bossuytová 3. září vyzvala pro veřejnoprávní stanici VRT, že Trabelsi má být nyní poslán „co nejdříve“ zpět do Tuniska.

„Přijde mi pozoruhodné, že je neustále pozornost věnována jeho právům a tomu, co by se mu mohlo stát. Mně jde především o to, jaké nebezpečí tato osoba představuje pro bezpečnost našich občanů,“ zdůraznila.

Ve Spojeném království bývalý labouristický ministr vnitra Jack Straw sdělil v srpnu listu Financial Times, že Británie by měla „oddělit“ své právo od EÚLP, aby bylo možné deportovat více migrantů, kteří do země připlouvají na malých člunech. Tvrdil, že „použití či zneužití“ úmluvy v 90. letech nikdo nepředpokládal.

Ještě dál zašel Oulds, podle něhož by o právech a jejich mezích měl rozhodovat parlament, nikoli zahraniční soud. Barnardová naopak upozornila, že bez vnější kontroly by si státy „kontrolovaly vlastní domácí úkoly“.

Podle Menona bude klíčovou otázkou pro Británii to, nakolik vláda přijme rétoriku o reformě EÚLP.

Podotkl, že lidská práva sama o sobě nejsou pro veřejnost hlavním tématem a že labouristické návrhy na úpravu toho, jak britské soudy aplikují rozsudky ESLP, pravděpodobně neovlivní celkový počet migrantů.

Za skutečný test označil to, zda se labouristé v příštích třech až čtyřech letech více přikloní k reformnímu přístupu.

–ete–

The post Sílí výzvy k reformě poválečné úmluvy o lidských právech appeared first on Epoch Times ČR.

✅ Více: ZDROJ ZDE