Sengoku Dynasty – recenze jedinečného, ale nedokonalého budování

V Japonsku nastalo neklidné a kruté období Sengoku. Oheň války se žene zemí a nechává za sebou vesnice v popelu, chudobu, hlad a zmar. Ne každý je však připraven očekávat skon se stoickou odevzdaností nebo položit život za zpupné zájmy vrchnosti. Co zbývá? Utéct. Odejít jinam. Někam, kam pánové a jejich krvavé ambice nedosáhnou, a začít tam nový život znovu od začátku. Cesta bude dlouhá, nebezpečná a nikdo neví, jestli neskončí tragicky, ale co na tom. Beztak už nemáte co ztratit.

Kdyby nebožáky sfoukl tajfun a beze stopy zmizeli v moři, nebylo by co hrát, je tedy jasné, že putování skončí zdárně. K břehům provincie Kaga, kde rolníci kdysi svrhli panstvo a vládnou si sami (což se mimochodem opravdu stalo), připlouvají bárky plné uprchlíků. Zbídačených, k smrti unavených, otrhaných a s prázdnýma rukama, ale také plných naděje. Tady by konečně mohl stát nový domov.

A o ten už se postaráte vy vlastníma rukama. Budete potupně soupeřit o první louku třeba se smečkou lišek či kancem, kterému se vůbec nezamlouvá, že se chcete usadit v sousedství. Překotně a potupně polezete na střechu první chatrče, aby na vás nemohl medvěd, který má o vaše trapné pokusy mu ublížit naostřenou větví zájem zhruba jako středověký vesničan o pravidelnou koupel. Budete třít bídu s nouzí, aby první odvážlivec, který vloží důvěru do vaší nové osady, měl vůbec do úst. Budete ručně vyřezávat vědra na vodu, protože nikoho dalšího, kdo by úkol převzal za vás, jste zatím nenašli. Lepší jídlo? Kvalitní nářadí? Pěkné oblečení? Léky? Zbraně? Ani omylem. Ale budete žít a válka zůstane daleko za vámi.

zdroj: Superkami

Směníte své ubohé jmění za sáček semínek a s nadějí i úlevou zahlédnete, jak vám klíčí první rýže. Provedete nedobrovolný orientační běh lesem, když se neuváženě pokusíte střelit vlka a ubohý luk z klacku a provázku z trávy vám praskne v nejmíň vhodnou chvíli. Znovu se proběhnete lesem, tentokrát už s pořádným lukem v ruce, protože vám to nedá a chcete se vlkovi pomstít. Toho bohdá nebude, aby vaši dynastii pokořil nějaký psovitý běs!

Okolo prvních nuzných příbytků se klikatí nové ulice, stavby a dílny. Temnota noci ustupuje útulnému světlu lampionů a vzduch voní čajem, protože už přeci dávno nemusíte pít jenom vodu. A svítá na ještě lepší časy – ve varně kvasí rýže a na nový rok už si možná připijete kalíškem saké. Kopce a pláně jste ozdobili líbeznou mozaikou polí, z lesa zní staccato železných seker, tkalci a krejčí plní sklady novými oděvy, bylinkáři udržují vesnici ve zdraví a možná už byste zvládli i vyrobit vlastní papír.

A příští rok? To si budete hovět v přepychu vlastní vily, meditovat při čajových obřadech, rozmýšlet rozložení kamenů v zenové zahradě, budovat kláštery, tavit nejkvalitnější ocel tamahagane a k pití bude jenom luxusní pálenka šóčú. Což by, pravda, pro produktivitu pracovní síly nemuselo věstit nic dobrého, ale co už, na úplnou realitu si tu nikdo nehraje.

Z trhana pánem

Budovatelská survivalová strategie Sengoku Dynasty od polského studia Superkami nabízí jedinečný zážitek. Tedy ne snad, že by stavění z pohledu první osoby spojené s výrobou a obstaráváním potřeb bylo nějakou novinkou, však ho najdete snad v každém survivalu, ale zde ho tvůrci ještě kombinují se správou plnohodnotné vesnice a rytmem ročních období. Krom podobné Medieval Dynasty mě vlastně nenapadá titul, který by uměl nabídnout takový druh hratelnosti. Hodnocení jste viděli, musí vám být jasné, že narazíte i na řadu problémů, ale pokud vám sedne styl, hra i přes všechny výhrady dovede strhnout a pohltit.

Děje se tak především díky naplňujícímu pocitu bezprostřednosti, stavitelské intimity. Jinak řečeno: Je zkrátka vážně velký rozdíl, zda svou vísku obhospodaříte coby nehmotná entita, logistický pánbůh, co se vznáší na obláčku a shůry prstem komanduje nohsledy, aby přinesli dřevo, nebo si svážete sekeru, sami zrubete břízy, seřežete je na prkna a stlučete chatrč vlastníma rukama. Výsledný pocit, když se pak procházíte rušnou vesničkou a víte, že takhle jste to v potu a krvi vážně postavili jenom vy a nikdo jiný, je tak opojný, že člověku vlastně až tak nevadí přehlédnout herní nedostatky.

Je ale potřeba překousnout poměrně rozvláčný úvod. V kontrastu se starší Medieval Dynasty zde totiž neotevíráte nové budovy a novou produkci obyčejným sbíráním zkušeností v tom kterém oboru, ale zvyšováním jediného čísl – totiž úrovně celé dynastie – pomocí zabírání regionů na mapě a výstavbou speciálních projektů. Jenže zpočátku nemáte lidi ani na zajištění základních funkcí vesnice, natož abyste je ještě posílali někam stavět mosty či podobné vylomeniny. A nezbývá než zdlouhavě čekat, až se konečně začne něco dít.

Z podobně nastaveného postupu hrou jsem byl nejdřív docela rozpačitý, ale jakmile se má víska vyhrabala z počátečního svrabu, musel jsem uznat, že design vlastně funguje velmi dobře. Začátky jsou pomalé, ale pak už nevíte, kam dřív skočit. Každý region má vlastní suroviny, což vás tlačí do výstavby několika vesnic najednou, a jak přibývá obyvatelstvo, rostou i potřeby. Komu dřív stačilo jen jíst a pít, najednou chce i teplo, údržbu domu a později třeba bezpečí, zdraví, péči o duchovní stránku a přepychové zboží.

zdroj: Superkami

Balancování potřeb jak roztočených talířů na klacku je alfa i omega hratelnosti. Přivítáte kupříkladu nové uprchlíky, věnujete jim bydlení, rozdělíte práci a zajistíte tak třeba uhlí a kovy. Ale víc lidí pak zas potřebuje víc jídla. Tak hledáte kuchaře, jenže co akuma nechtěl, poté chybí strážný, jeden krejčí už nestíhá šít dost oděvů pro rostoucí populaci a pomalu už byste měli přemýšlet o dalším dřevorubci, protože dochází dřevo na podpal. Navíc přichází sklonek podzimu, brzy napadne (překrásný) sníh a nevypěstujete nic. Máte ve skladu dost rýže, abyste se s plným břichem dočkali jarního rozpuku?

A k tomu všemu ještě musíte vydržovat pracovní sílu schopnou budovat zmíněné speciální stavby, abyste si postupně podmaňovali mapu a odemykali nové funkce a možnosti. Ve výsledku je pořád co stavět, koho najímat, jaký produkční řetězec vyvažovat a co rozmýšlet. Nuda nehrozí.

Jasně, že nakonec produkci vyřešíte, zaberete celou mapu a odemknete všechno, co hra nabízí. Pak už nezbývá než jen vesnice zdobit jen tak pro radost. Nebo hru odložit, protože jste ji zkrátka dohráli. Ale než se do podobné situace dostanete, uplyne třeba šedesát, sedmdesát zábavných a občas docela hektických hodin, což je velmi příjemná porce.

Kakatte koi!

Podmanění oblastí má krom výstavby zmíněných projektů ještě druhou podmínku – vymýcení podvratných živlů, které na místě ohrožují bezpečnost a blahobyt rolníků. Bandité, rabující lůza, agresivní dezertéři, kteří si přinesli válku s sebou, nebo třeba zrádní róninové. Všichni musí pryč. Chápete správně, znamená to jediné: Boj!

Ano, také jsem nejdřív obrátil oči v sloup. Survivaly už tradičně nemívají úplně skvěle vytříbené soubojové systémy a tady se navíc ještě bavíme o hře, která je především budovatelskou strategií. Boj přeci nemůže dopadnout dobře. Ale nakonec se mi dostalo docela příjemného překvapení.

Kdo by naivně čekal souboják jak z Elden Ringu, může se samozřejmě zase směle uklidnit, bitky jsou v Sengoku Dynasty daleko střídmější. Ale úplně holý systém se také nekoná – do rukou můžete uchopit několik druhů zbraní, každá má svou sadu rychlých lehkých i pomalých těžkých útoků, hrdina zvládne uskakovat, blokovat i parírovat nepřátelské výpady a hra dokonce v soulsovském stylu pracuje s postojem – přesné odrážení útoků rozhodí protivníkovu obranu. K tomu navíc můžete odemykat celou řadu pasivních bojových dovedností a hra tak vlastně nabízí i rovinu připomínající primitivní akční RPG.

zdroj: Superkami

Detekce zásahů sice občas hapruje a bitky nebývají úplně medově hladké, ale vzdor prvotním předpokladům jsem si boj nakonec celkem užil a občasné nájezdy na nepřátelská ležení poskytly příjemné ozvláštnění budovatelského rytmu. Jen škoda, že útoky vždy přicházejí pouze z vaší strany, ponížení bandité na vás žádnou kárnou výpravu nepošlou a byť můžete své sídlo obehnat zdmi a cesty zahradit bambusovými palisádami, jedná se pouze o dekorace bez praktického využití.

Nutno nicméně podotknout, že nepřátelské drancování mají tvůrci v plánu ještě přidat. A pokud na nějaké násilí vůbec nemáte náladu, hra vás nechá nepřátele i nutnost čistit jejich tábory úplně vypnout a hrát v blaženém míru od začátku do konce.

Potřeba ještě leštit

A úvodem „škoda, že“ bych mohl začít popis celé řady dalších problémů. Problémů, které mají prozaický společný jmenovatel: Ukončit předběžný přístup a prohlásit hru za hodnou verze 1.0, tedy hotovou, byl, nemůžu si pomoct, velmi odvážný krok. Jelikož hotová zkrátka není.

Za uživatelské rozhraní by v první řadě měl někdo dostat pár pohlavků a hned pak by si měl sednout za stůl a navrhnout ho znovu od začátku. Stavění a nabídky jsou totiž přehledné tak, že vedle nich vypadá i budovatelský interface z Falloutu 4 jak mistrovské dílo. Výběr každé stavby zabere o asi tak sedmnáct kliknutí víc, než by bylo potřeba, a řešení logistiky vesnice je ve funkční rovině tryzna jak hledat něco ve Zlatých stránkách. (Pro madší čtenáře: To kdysi byla taková knížka s telefonními čísly a hledalo se v ní fakt blbě.)

Hra pohříchu nenabízí žádný celkový soupis produkce či spotřeby a prakticky nulové třídění v různých seznamech. Když tak v příkladové situaci potřebujete vědět, kolik přesně vašich pět horníků v různých dolech nakope mědi, abyste pak svým třem kovářům nastavili správnou produkci nářadí, budete muset každého horníka zvlášť najít ve zhůvěřilém toaleťáku, kde hra vypisuje kompletně všechny pracovní pozice všech vesnic bez ladu a skladu, zapamatovat si, kolik těží, sečíst si čísla někde stranou na kalkulačce a to samé pak provést i s kováři. Zbytečné, otravné, nepříjemné.

Stejně bolestivě pak chybí třeba i možnost nastavit limity produkce či spotřeby. Svým poddaným můžete povolit, nebo zakázat využití suroviny k uspokojení potřeb, ale nic mezi. A teď si vemte, že vesničané například automaticky berou dřevěné uhlí z vašich skladů, aby si doma zatopili, ale to samé uhlí potřebují i vaše kovárny. Obyvatelům nemůžete uhlí úplně zakázat, to by zmrzli, jenže potřebujete, aby nebrali všechno. Ale logicky rezervovat nějaké množství suroviny pro průmysl a poddané nechat použít zbytek, vás hra nenechá. A vesničané jako takoví by také zasloužili ještě trochu péče – na rozdíl od Medieval Dynasty například nemají vlastní dovednosti a každý umí všechno, což je zjednodušení, které nebylo potřeba.

Správa zemědělství je taktéž nedotažená. Kolíkování polí jednak komplikuje nesmyslně přísný požadavek na rovný terén – pokud jste se neuváženě usadili v kopcovité krajině, vytyčení každého políčka doprovodíte půlhodinou nadávek, než konečně najdete místo, kde vás hra slavně nechá něco zasadit. Tedy ne, že bych snad byl úplně renomovaný botanik, ale mám pocit, že rostliny snad… rostou i na svahu, ne?

A neexistuje ani žádná automatická rotace plodin. Můžete tak vybrat jednu a pokud se jedná o něco, co třeba nedejbože roste jen v létě, bude se váš zemědělec s bohorovným klidem tři čtvrtě roku flákat. A nebo na začátku každého ročního období opět ručně v tom samém příšerném seznamu najít pěkně po jednom každé pole zvlášť a změnit mu plodinu, z čehož už jsem měl někdy počátkem pátého herního roku sto chutí skočit do zdi.

Pěstování plodin je navíc ve srovnání se starším předchůdcem opět až příliš primitivní. V Medieval Dynasty jste zemědělcům museli zajistit motyky, aby mohli orat, hnůj, semena, kosy a srpy. Co jste zasadili na jaře, vyrostlo v létě či na podzim, pak bylo potřeba obstarat stodolu, vymlátit zrno z klasů a teprve potom šla produkce použít. Oproti tomu v Sengoku Dynasty pošlete rolníka na pole s pytlíkem zrní a toť vše. Každý den sklizeň a žádnou další péči nebo nářadí nepotřebuje. A to je přeci škoda, starat se o komplexní procesy a výrobní řetězce je jádro žánrové zábavy, k čemu až takové zjednodušení?

zdroj: Superkami

Dále chybí třeba i vliv teploty. Zima, léto, nezáleží na ničem. Což je škoda, protože izolovat domy, řešit zvýšenou spotřebu paliva nebo teplé oblečení či naopak třeba slamáky k ochraně před slunečním žárem byla v Medieval Dynasty zábava. Zase se jedná o funkci, která ještě přibude, ale… Co jsme to říkali o hotové hře? A nenajdete tu mimochodem ani hospodářská zvířata nebo koně. Pravda, maso se v Japonsku jedlo velmi málo, a to ještě prakticky jenom zvěřina, občas byla jeho konzumace dokonce zakázaná zákonem a běžnou součástí stravy se stalo až někdy po reformách Meidži. Ale třeba vejce zas tak vzácná nebyla. Nechte mě chovat kachny a cestovat v sedle!

A když už jsme u požadavků, co ještě přidat: Hra by též naléhavě potřebovala možnost zapnout si budovatelskou mřížku nebo alespoň oddálit pohled při vytyčování staveb. Větší budovy zaberou celý výhled a kam je nakonec umístíte, je proto úplná střela do tmy, poněvadž zkrátka nevidíte okraje. Stejně tak prakticky není šance postavit něco zcela symetricky, jelikož nejde uzamknout pravé úhly nebo něco podobného a trefit vzdálenosti úplně přesně od oka by zvládl tak možná Leonardo da Vinci, ale já tedy ani omylem. A taky by bylo fajn, kdyby šla posekat tráva a nemusel vám uprostřed zahrady ze země jak bolavý palec trčet nevzhledný a neodstranitelný plevel. Ano, dá se přikrýt kamenem a pak zmizí, ale to je řešení jak péct chleba fénem.

Pěkné, ale rozbité

Během vaši pouti od prostého trosečníka k mocnému daimjó můžete čekat řadu chvil, kdy se jen zastavíte, rozhlédnete a budete se kochat. Hra vypadá velmi pěkně a nabízí jednu krásnou scenérii vedle druhé. Ať už se budeme bavit o stylové svatyni uprostřed rozkvetlých stromů, takřka snových bambusových hájích, cedrových lesech, dechberoucích výhledech z hřebenů hor či úrodných planinách s říčkami, které jen vybízí se usadit. Vybrat vhodné místo pro vesnici je vůbec docela peklo. V dobrém slova smyslu, všude je hezky a míst, kde by se váš nový domov vyjímal, najdete dvacet při každé procházce.

zdroj: Superkami

Hezky se sleduje i střídání ročních období. Pravda, jaro a léto od sebe poznáte možná tak podle rozkvetlých sakur, ale plamenné barvy podzimu, obzvlášť pokud jste se usadili někde poblíž listnatného lesa, dokážou uhranout okamžitě. A na zimu je vyložená radost pohledět, sněžná krajina dýchá magií a každá výprava je pak jak cesta do pohádky. Podmanivou atmosféru navíc ještě dokresluje povedená tematická hudba.

Zaměříme-li se na technickou stránku hry, chvála musí bohužel přestat. Ještě bych odpustil fakt, že se vaši vesničané co chvíli zasekávají o budovy či nábytek. Na fungování vesnice to nic nemění, to probíhá automaticky, a jedná se proto jen o vizuální problém. A nad sprškou dalších menších bugů bych také ještě přivřel oči. Se skřípáním zubů, jasně, ale přivřel.

Nemůžu však odpustit fakt, že hra také ještě běží dost mizerně a nezdá se, že by za to mohl hardware. Hrál jsem na R9 5900X + RTX 4090 a snímková frekvence by šla zakreslit do grafu jako sestupná křivka v závislosti na množství obyvatel a postavených budov. Když jsem stavěl základy prvního domu, měřák ukazoval pohodových 180 FPS (4K, plné detaily), ale na konci hry jsem se čtyřmi vesnicemi už prakticky neviděl víc než 40 FPS, a to prosím dokonce se zapnutým DLSS i funkcí frame generation. Ještě horší jsou pak výpravy do posledních nepřátelských táborů. Čím víc nepřátel v okolí, tím hůř hra běží a v bitce v závěrečném táboru jsem viděl hodnoty dokonce nižší než 20 FPS, což už se skoro nedalo hrát.

A ta samá věta lze vztáhnout i na multiplayer – hra sice nabízí hraní v kooperaci, ale běží s více hráči tak příšerně, že momentálně nemá moc cenu se o společné budování vůbec pokoušet, dokud tvůrci nevyřeší optimalizaci.

Ale stejně to má něco do sebe

Jádro má hra zdravé jak dub z Kjúšú, avšak problémů plné hrsti. Abych byl férový ke hrám, jejichž tvůrci vydali opravdu dokončený titul, dali si práci s optimalizací i uživatelským rozhraním, hru opentlili funkcemi a před nabídnutím zákazníkovi příslušně přeleštili, objektivně zkrátka a dobře nemůžu udělit vysoké hodnocení.

zdroj: Superkami

Jenže pokud mám přidat něco ze subjektivní roviny… Výhrady mám, ale reálně mi vlastně až zas tak moc nevadily. Protože na hru prostě osobně nedám dopustit. Jsem totiž naprosto exemplární příklad cílového zákazníka:  Styl hratelnosti mi nesmírně vyhovuje, atmosféru si užívám, zasazení se mi přesně trefilo do vkusu a pocitu z budování vlastníma rukama jsem se nemohl nabažit, čert vem chyby.

Ve výsledku pak vzniká docela podivný rozpor. Jak hodnotit hru, u níž si objektivně uvědomujete, že ani omylem není po všech stránkách úplně skvělá, ale zároveň vás dokázala obrovsky pohltit? Jasně, co chvíli mě něco vytočilo, ale stejně přišla závislost. Nemohl jsem se odtrhnout, usínal s myšlenkami, co postavím zítra, a hned po ránu se hnal rozšiřovat vesnice ještě před první kávou.

Pokud máte priority nastavené podobně jako já, případně jste už dřív našli zalíbení v Medieval Dynasty, nenechte se rozhodit žádným číslem – Sengoku Dynasty vás jistojistě bude bavit taky. Faktem nicméně zůstává, že hra prostě a dobře potřebuje ještě tak rok práce. Pak už ji doufejme budu moci doporučit s trochu klidnějším svědomím a širšímu publiku.

Celý článek zde: ZDROJ ZDE ….✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy
….