Proč jsou elektrárny schopné ostrovního režimu stěžejní pro rozjetí sítě po blackoutu

Evropská elektrizační síť je navzájem propojena tak, aby jí mohla elektřina proudit sem a tam napříč státy. Robustnost sítě zajišťuje větší stabilitu napětí a frekvence, ale zároveň vzniká riziko, že problém na jednom konci kontinentu vyvolá následky na konci druhém. Nejohroženější jsou však sousedé země, kde potíže vznikly.

Byli jsme toho svědky koncem dubna na Pyrenejském poloostrově, kde obří výpadek proudu zastavil chod společnosti v celém Španělsku, Portugalsku a části Francie.

Ne všude však zůstali lidé v tichu a potmě. V odlehlé horské obci Oseja de Sajambre v pohoří Picos de Europa na severu Španělska stojí malá vodní elektrárna fungující v tzv. ostrovním režimu. Ostrovní režim nebo systém znamená, že elektrárenská soustava je sice napojena na celostátní síť, ale zároveň dokáže fungovat i nezávisle.

Díky tomuto systému měli lidé v pěti malých osadách, které Oseja de Sajambre utváří, vlastní elektřinu i při nedávném blackoutu. Oblast má celkem tři vodní elektrárny, přičemž vše, co se zde vyrobí, odchází do vedlejší Asturie, kde se dráty připojí k celostátní síti. Když však přijdou potíže, systém se automaticky odpojí a najede za pomoci technika na autonomní provoz, uvedl deník Ileón.

Drsný horský region, kde žije jen 120 stálých obyvatel, je zvyklý na pohromy jako bouře, vánice a sněhové přívaly, proto je pro ně možnost ostrovního režimu životně důležitá. Když došlo v celé zemi k výpadku elektřiny, někteří sousedé si toho ani nevšimli. Klidně sledovali televizi dál, jakoby se nic nedělo, popsal deník.

Ostrov jako záchranné lano

Ostrovní režim je ideální právě pro nenadálé nouzové situace, jako je rozsáhlá porucha sítě nebo přírodní katastrofa. Soustava se dočasně odpojí od přenosové i distribuční sítě a funguje samostatně.

Standardně se však ostrovní provoz nepoužívá. Rozbíjet síť do menších celků není žádoucí, protože čím je síť větší, tím je i stabilnější. Docent Karel Noháč z Fakulty elektrotechnické na Západočeské univerzitě v Plzni vysvětlil, že do ostrovního režimu přejde oblast pouze v nouzových případech. „Je to záchranné lano, ale není to systém, jak bychom chtěli (normálně) fungovat,“ řekl pro Epoch Times.

Ostrovní režim je možné provozovat pouze tam, kde existuje nějaká místní elektrárna, tedy tam, „kde není žádná významná dostatečně regulovatelná lokální výroba“, poznamenává Noháč. Z jeho pohledu nedává smysl jen kvůli potenciální hrozbě rozsáhlého blackoutu „roztrhat“ elektrizační soustavu na malé nezávislé ostrovy. „Je to tak, jako kdybyste rozdělil armádu na malé oddíly a čekal, že oni budou samostatně vést účinným způsobem válku se silným nepřítelem,“ ilustroval.

Schopnost sklouznout do ostrovního režimu má u nás například Plzeň, jejíž napájení je schopno zabezpečit 150tisícové město bez problémů na mnoho hodin. Ovšem není to zdaleka pravidlem. Velká urbanistická centra jako Praha, Brno ani Ostrava nejsou ostrovního režimu schopny, vysvětlil Noháč.

Nahodit celou soustavu znovu, tzv. start ze tmy, lze při blackoutu provést pouze u elektráren, které lze nastartovat bez elektřiny. Vodní či plynová elektrárna jsou k tomuto účelu ideální zdroje, naopak uhelné a jaderné elektrárny tuto schopnost postrádají.

Noháč uvedl, že schopnost najet na ostrovní režim a start ze tmy je testována například na částech vltavské kaskády, je pro to vyčleněna přečerpávací elektrárna Dalešice a další zdroje. Důvodem však podle něj není zajistit autonomní fungování sítě v jednotlivých částech země, ale být připraven na obnovu celonárodní sítě pro případ, že dojde k mohutnému výpadku.

Obnova provozu sítě zpravidla probíhá tak, že dieselový generátor nejdřív poskytne napájení elektrárně a ta pak může spustit vodní či plynovou turbínu, která proud vyrobí. Napětí se nejdříve zajistí do okolí elektrárny a postupně se rozvádí do dalších částí sítě tak, aby výkon a spotřeba byly vždy rovnováze.

„Budujeme místa, kde lze zažehnout a propojit, píď po pídi, soustavu do jednotného celku. Je to jako rozdělit roj včel na jednotlivé části a ony se budou jako kapičky rtuti spojovat, až do kompletně propojeného synchronního celku,“ popsal expert z Plzně.

Ostrovní režim je proto podle něj jen čistě nouzová a dočasná záležitost. „Naše soustava je vymyšlená tak, aby se to nemuselo dít a abychom vždy vydrželi fungovat pohromadě jako propojený celek. A to se nám historicky velice dobře daří,“ pronesl Noháč. Propojená soustava je pro běžný provoz výhodnější z hlediska řízení, ekonomiky i po technické stránce.

Připustil, že pokud by v budoucnu docházelo k častějším výpadkům, jakými jsme byli svědky ve Španělsku, pak by jistě dávalo smysl mít v zemi více roztroušených elektráren se schopností ostrovního režimu, které dokáží startem ze tmy spadlou síť znovu vzkřísit.

The post Proč jsou elektrárny schopné ostrovního režimu stěžejní pro rozjetí sítě po blackoutu appeared first on Epoch Times ČR.

✅ Více: ZDROJ ZDE