Povídka L. M. Montgomeryové „Duše, která nebyla doma“

Věrnost tomu, co milujeme, je důležitější než honba za novotami a věděním.

Materialismus prostupující moderní společnost nás učí, že musíme mít nejnovější verzi, sledovat, co je „in“ a trendy, a posouvat se k větším a lepším věcem. Ve své povídce „Duše, která nebyla doma“, určené dospívajícím i dospělým čtenářům, ukazuje L. M. Montgomeryová, autorka proslulé Anny ze Zeleného domu, že i když je učení se novým věcem dobré, věrnost přátelům a domovu přináší naší duši více klidu.

Jednoho večera se slečna Trevorová prochází po pláži při západu slunce a narazí na malého chlapce sedícího na skalách. Dívá se na zapadající slunce, ale jeho pohled míří ještě dál. Náhle se mu rozzáří tvář úsměvem, který jako by naplnil celé jeho tělo.

Okouzlená chlapcovým dětským úžasem a radostí k němu přistoupí. „Chci znát tvoje jméno, kde bydlíš a na co ses díval za tím západem slunce.“

Chlapec je Paul Hubert, bydlí v domku na skalnatém výběžku zátoky a nedokáže říct, co viděl v západu slunce. Slečna Trevorová mu klade další otázky. „Je mi jedenáct let. Nemám otce ani matku. … Bydlím támhle se Stephenem Kanem [svým poručníkem]. … Mám ho rád a mám rád i své skalní lidi,“ říká.

Slečna Trevorová brzy zjistí, že Paulovi „skalní lidé“ jsou jeho imaginární přátelé. Má jich několik: Noru (byla první), Dvojčata námořníky a Zlatou paní z jeskyně. Miluje je a sbírá příběhy, které mu vyprávějí, i vlastní vymyšlená dobrodružství, a zapisuje si je doma do sešitu.

Slečnu Trevorovou Paulova kouzelná, tvůrčí povaha natolik uchvátí, že trvá na tom, aby se s ním setkala i další den. Po celou dobu si myslí, že Paul je „rozený génius“. Paul souhlasí a brzy se z nich stanou přátelé.

Nové příležitosti

Čím víc se s Paulem vídá, tím víc je slečna Trevorová přesvědčena, že by mu dobré vzdělání prospělo. Po chvíli váhání osloví Kanea a navrhne, že by mohla Paula vzít s sebou do města.

Kane říká, že to čekal, a zarmoutí ho to. „Kdybyste Paula odvedla,“ podotýká, „stal by se možná chytřejším a bohatším mužem, ale byl by lepší – nebo šťastnější? Je to syn své matky – miluje moře a jeho způsoby.“ Přesto dodá, že Paul se musí rozhodnout sám.

Paul se rozhodne odejít se slečnou Trevorovou do města, aby poznal nové věci a lidi. Sotva však v novém městském pokoji ulehne do postele, náhle pocítí nejsilnější, zdrcující stesk – po něčem, co nechal za sebou.

Montgomeryová v příběhu ukazuje, že naše mysl a duše mohou toužit po věcech, které ani nechceme, ani nepotřebujeme, a pak opustit to, po čem nejvíc toužíme.

Na Paulově příběhu autorka ukazuje, že – jak říká Konfucius v Etice Konfuciově – „Učenec nepokládá zlato a nefrit za vzácné poklady, nýbrž věrnost a dobrou víru.“ Paul se učí, že hledání víc neznamená, že se naučí víc nebo víc získá.

Věrnost přátelům a domovu přináší více spokojenosti než jakýkoli materialistický cíl. Věrnost nás zakořeňuje v kráse našeho současného domova a pomáhá nám rozpoznat, ocenit a milovat svět kolem nás. Taková láska přináší víc moudrosti, než by mohla dát jakákoli nová znalost.

Máte tip na kulturní téma, které bychom měli zpracovat? Napište nám na [email protected].

–ete–

The post Povídka L. M. Montgomeryové „Duše, která nebyla doma“ appeared first on Epoch Times ČR.

✅ Více: ZDROJ ZDE