Po pádu Madura kubánští Američané doufají, že na řadě bude jejich vlast

Kubánští Američané doufají, že komunistický diktátor jejich země bude dalším, kdo padne na západní polokouli – poté, co americká armáda 3. ledna úspěšně zajala venezuelského vůdce Nicoláse Madura.

Kuba je ovládána komunistickým režimem od roku 1959, kdy Fidel Castro zavedl systém jedné strany. V současnosti karibskému ostrovu vládne Miguel Díaz-Canel.

Epoch Times hovořil v Miami s více než padesáti kubánskými Američany různého věku. Všichni chválili amerického prezidenta Donalda Trumpa a americkou armádu za zajetí Madura.

Drtivá většina z nich vyjádřila naději na podobný zásah proti Díazovi-Canelovi, zatímco menší část uvedla, že lepší cestou je trpělivost a zdrženlivost, a jeden muž popsal svou teorii, podle níž má Trumpova administrativa v pozadí celé situace širší plán.

Po zajetí Madura a zabavení venezuelské ropy vyzval americký prezident Kubu, aby uzavřela dohodu.

Mnozí emigranti však uvedli, že ani případný Trumpův rozkaz k podobné operaci proti kubánskému vůdci by nestačil k odstranění hluboce zakořeněného, brutálního režimu, nebo k ukončení desetiletí utrpení, jímž jejich lidé prošli.

Vraždy, nespravedlivé věznění, mučení a nekonečná řada nepopsatelných činů jsou podle nich tím, co komunisty udržovalo u moci tak dlouho.

Podpora zásahu USA

Oscar Pérez, veterán americké námořní pěchoty, který absolvoval tři mise v Iráku, je dnes prezidentem Asociace kubánsko-amerických veteránů.

Uvedl, že Díaz-Canel i celý kubánský systém musí být rozpuštěni, a teprve poté by zvažoval návštěvu rodné země svých rodičů.

„Přál bych si, aby se toho dožil můj otec,“ řekl. „To byla jedna z hlavních věcí jeho života – chtěl vidět svobodnou Kubu. Bohužel se toho nedožil. Ale snad se toho dočkám já.“

Ke vstupu do armády ho podle jeho slov částečně přivedl otec narozený na Kubě, zapřisáhlý antikomunista, kterému se dvakrát podařilo uniknout politickému vězení. Odpykal si dvanáctiletý trest a nakonec stanul před volbou: opustit Kubu, nebo zemřít. Třináct dní se prodíral džunglí, přeskočil plot na základně Guantánamo Bay a prošel minovým polem z doby studené války, aby unikl ze své vlasti. Prvním Američanem, kterého potkal, byl příslušník námořní pěchoty USA.

Pérez popsal, že tuto podporu americké armádě vnímá u všech Kubánců a kubánských Američanů, s nimiž přichází do styku. Podle něj se současný režim už nyní otřásá a po zajetí bývalého venezuelského vůdce a převzetí ropných zdrojů by Trumpova administrativa mohla těžit z trpělivého postupu.

Zároveň však Trumpa i americkou vojenskou operaci proti Venezuele pochválil a uvedl, že Kubánci jsou připraveni na podobný přímý zásah.

Kubánský Američan Oscar Pérez předpověděl, že v blízké budoucnosti padnou na západní polokouli další socialistické režimy, a dodal, že Kubánci i kubánští Američané žízní po svobodě.

„Síla Ameriky se konečně projevila,“ řekl Pérez. „Byli jsme globálním lídrem po mnoho a mnoho let – po dlouhá desetiletí – jen jsme svou politickou sílu nevyužívali tak, jak by se mělo.“

Předpověděl, že v blízké budoucnosti padnou na západní polokouli další socialistické režimy, a dodal, že Kubánci i kubánští Američané žízní po svobodě.

Svědectví přeživší

Lilly, žena z kubánského hlavního města Havany, která si nepřála zveřejnit své příjmení, se v roce 1961 stala politickou vězeňkyní. Za mřížemi strávila téměř deset let.

„Každý Kubánec měl někoho blízkého ve vězení,“ vzpomínala.

„Před šedesátými lety to tam bylo krásné – než přišel ďábel,“ řekla Lilly o Fidelu Castrovi, který založil první komunistický stát na západní polokouli a téměř 50 let vládl železnou rukou.

Stejné ideály a politika z Castrovy éry jsou podle mnoha Kubánců, kteří hovořili s Epoch Times, aktuální dodnes.

Lilly popsala děsivé podmínky, jimž její rodina i desítky tisíc dalších lidí čelily pod kubánským komunistickým režimem. Většina politických vězňů byla podle ní obviněna na základě vágního komunistického zákona, který označila jako „(být) proti státu“, případně z pohrdání autoritou. Sama Lilly uvedla, že po celou dobu svého věznění nikdy nebyla formálně obviněna ze žádného trestného činu.

Úpadek Kuby byl podle ní po Castrově převzetí moci drastický.

Přežila díky pocitu sounáležitosti mezi Kubánkamii, které byly nespravedlivě vězněny. „Žily jsme ze dne na den,“ řekla.

Lilly uvedla, že většina politických vězňů byla podle ní obviněna na základě vágního komunistického zákona, který označila jako „(být) proti státu“, případně z pohrdání autoritou.

„Mnohé z nich měly manžely nebo přátele,“ uvedla Lilly. „Šly k soudu a někdy byly odsouzeny k smrti. Když se vrátily ze soudů, sešly jsme se – měli jsme malou sošku Panny [Marie] – sešly jsme se a modlily se. Věděly jsme, že tu noc budou zabiti.“

Muži ve vězení na tom byli podle ní ještě hůř – každou noc byli nuceni poslouchat, jak popravčí čety vykonávají tresty smrti.

Vězni byli trestáni bitím, samotkou a nucenými pracemi, uvedla Lilly, nebo byli jednoduše zabiti. Často nesměli přijímat návštěvy, případně dostávali jen jednu malou porci jídla denně, například řídkou polévku nebo fazole.

Tento druh zacházení podle ní přetrvává dodnes.

Po propuštění z vězení, řekla Lilly, žádná skutečná svoboda neexistovala ani za vězeňskými zdmi.

Je čas, abychom byli svobodní. Už je to 67 let a nikdo na to neměl odvahu, ale máme prezidenta [Trumpa], který má odvahu udělat cokoli. Pokud by se všechno změnilo a ještě bych měla čas se vrátit, tak bych se vrátila.

Lilly, kubánská Američanka

Několik měsíců po propuštění uprchla ze své vlasti. Uvedla, že aby vůbec uvažovala o návratu na Kubu, muselo by se změnit úplně všechno. Krok prezidenta Trumpa a americké armády by kubánsko-americká komunita podle ní přijala s obrovským nadšením.

„Je čas, abychom byli svobodní,“ řekla. „Už je to 67 let a nikdo na to neměl odvahu, ale máme prezidenta [Trumpa], který má odvahu udělat cokoli. Pokud by se všechno změnilo a ještě bych měla čas se vrátit, tak bych se vrátila.“

Prvním místem, které by navštívila, by podle ní byl hřbitov v Havaně, kde jsou pohřbeni její rodiče.

Svědectví mladých emigrantek

Dvě kubánské ženy, které požádaly o anonymitu ze strachu z odvetných kroků vůči příbuzným, kteří zůstali na Kubě, hovořily s Epoch Times o své cestě za lepším životem ve Spojených státech.

Obě ženy ve věku 26 a 27 let byly před útěkem učitelkami na Kubě.

„Na Kubě to bylo hrozné. … Musela jsem odejít a přestat učit, protože jsem nesouhlasila s režimem,“ uvedla jedna z nich ve španělštině.

Ženy se neoznačovaly za otevřené odpůrkyně režimu, ale přesto jejich nedostatek podpory či loajality vůči režimu Miguela Díaze-Canela vedl k tomu, že s nimi bylo zacházeno jako s politickými protivníky. Obě uvedly, že jim i jejich rodinám nebylo dovoleno samostatně se rozhodovat.

„Mého otce – jen proto, že měl doma hovězí maso, jen kvůli tomu jednomu jídlu, nic víc – zavřeli na několik dní do vězení,“ řekla sedmadvacetiletá žena. V roce 1963 socialistický režim pod vedením Castra zakázal porážku dobytka nebo prodej hovězího masa bez povolení vlády.

Pamatuji si, jak nás – všechny děti na základní škole – den co den nutili vyjadřovat podporu a hlásit se ke komunismu.

Anonymní kubánská Američanka

K srpnu 2024 kubánský režim obvinil 1 615 rančerů z „jednání souvisejícího s trestným činem nelegální porážky skotu a obchodování s jeho masem“, uvedl deník Havana Times.

Sedmadvacetiletá žena dodala, že když vyrůstala v komunistickém režimu, vláda v podstatě vyžadovala, aby děti patřily do Svazu mladých komunistů. Obě ženy uvedly, že protože skupinu nepodporovaly ani se jí neúčastnily, bylo s nimi zacházeno krutě a byly vnímány jako negativní příklady v sousedství i ve školách.

„Pamatuji si, jak nás – všechny děti na základní škole – den co den nutili vyjadřovat podporu a hlásit se ke komunismu,“ uvedla jedna z žen.

Od raného věku jim bylo, stejně jako bezpočtu dalších dětí, vštěpováno, že musí podporovat každý aspekt režimu, jinak budou následovat tresty, včetně bití. Šestadvacetiletá žena popsala jeden konkrétní protest mladých Kubánců proti režimu. Mnozí účastníci byli podle ní zbiti a uvězněni.

Obě ženy se shodly, že pokud by Spojené státy odstranily Díaze-Canela podobně jako Madura, změnilo by se „úplně všechno“. Jedna z nich uvedla, že by o návštěvě své vlasti neuvažovala, pokud by k takovému „zázraku“ nedošlo.

Další Kubánka, která hovořila s Epoch Times, třicetiletá Betxy García Ruiz, uvedla, že by jednou ráda znovu viděla svou rodinu na Kubě.

Pokud jde o vojenský zásah USA na pomoc kubánskému lidu, má obavy o jejich bezpečí a domnívá se, že lepší cestou může být trpělivost a zdrženlivost.

„Když dojde k vojenskému útoku, člověk se bojí o rodinu,“ řekla Ruiz. „Celá moje rodina je tam a … vždy tu je strach, že by mohlo být ublíženo obyvatelstvu.“

–ete–