Planet Coaster 2 – recenze druhého dílu stavitele zábavních parků, který nebyl tak úplně potřeba

Na pokračování Planet Coasteru jsme čekali dlouhých osm let a osobně jsem se těšil. Tvořivé stavění zábavního parku, kde hrají prim horské dráhy, bylo vždycky zábavné a nové vodní atrakce působí lákavě. Vlastně by mi ke štěstí stačila evoluce stávajících konceptů z jedničky a nové možnosti, čím svůj park zkrášlovat a moci ještě víc uvolnit uzdu kreativitě. Hodně z toho jsem dostal, ale občas je prostě potřeba dávat si pozor na to, co si člověk přeje.

Manažerem nebudeš

V Planet Coasteru 2 najdete dva herní módy. Kariéra je vlastně takový tutoriál se sérií výzev. Nejedná se o nic převratného: Zkrátka si budete v několika předpřipravených zábavních parcích lámat hlavu s tím, jak postavit něco, co u zákazníků vzbudí dostatečně pozitivní reakce, jak dostavět horskou dráhu, jak vybudovat dost velký bazén a posbírat dostatek medailí. Parky jsou celkem čtyři a každý má několik úrovní úkolů. Slovo „kariéra“ je nutno brát ve velkých uvozovkách, protože jde jen o skupinu manažerských hlav mluvících rádoby cool o tom, jak skvěle umíte budovat a musíte to dělat ještě víc.

Hlavní fakt, který mód kariéry připomněl, je ten, že Planet Coaster 2 není manažerský simulátor. Mechanismy čehokoliv jiného než samotné konstrukce atrakcí jsou povrchní a nefungují úplně jasně. Ostatně tak to bylo i v předchozím díle a ničemu to nevadilo. Ano, občas zákazníci křičí, že něco potřebují, ale vlastně je můžete částečně ignorovat. Můžete sledovat grafy všeho možného, ale v důsledku vám to k ničemu moc není. Tady jde hlavně o design a budování atrakcí.

zdroj: Frontier Developments

Všechno do sebe zapadne až ve druhém a hlavním módu, který se jmenuje prostě sandbox. Pokud jste jedničku nehráli, možná vás překvapí, že hlavní režim rovnou nabízí možnosti, kdy můžete naprosto ignorovat finance nebo potřeby zákazníků. Samozřejmě, můžete je řešit, hra sama nabízí mód, kdy se tyto okolnosti řeší, a tváří se, že to bude obzvlášť těžké. To není až tak úplně pravda, protože jejich hlavní obtížnost spočívá v nepříliš smysluplném chování hostů a mělkém managementu.

Planet Coaster 2 by se přitom bez nějaké manažerské kampaně klidně obešel. Rozhodně by mohl dát víc péče celému fungování simulace, kde jsou hosté častěji nespokojení kvůli podivně nastavenému vzorci chování než kvůli vaší neschopnosti naplnit jejich potřeby. Avšak jakmile začnete hledat jednotlivé atrakce a přemýšlet, o kolik stupňů ještě můžete naklonit svou horskou dráhu a jak vyšperkovat stánek s občerstvením, hra vám naplno ukáže, v čem tkví její kouzlo.

zdroj: Frontier Developments

Když se fantazii meze nekladou

Na chuť jí nejsnáze přijdete právě ve chvíli, kdy zapnete sandbox, ideálně s neomezenými penězi, kdy se zajímáte jen o to, aby se vašim návštěvníkům v parku líbilo, což je ostatně i první mód, jaký vám hra nabízí. V tu chvíli můžete totiž postavit v podstatě cokoliv, co vás napadne. K dispozici máte sice předpřipravené budovy, atrakce i dráhy, ale těmi se vlastně připravíte o hlavní zábavu.

Když totiž začnete budovat vlastní dráhu a řešit, jak ji vyvážit, tak, aby fungovala dle vašich přestav, začne ta pravá legrace. Dalo by se totiž říct, že Planet Coaster 2 je prostě Lego zábavního parku. Navíc ku obrazu svému můžete upravit vlastně vše – od obchůdků po jednotlivé dekorace. Jen se připravte na to, že to bude pořádná piplačka. Druhý díl se svou snahou o co největší otevřenost vašim kreacím trochu pozapomněl na uživatelskou přívětivost.

Na hodně věcí se dá zvyknout, ale pořád mi občas přišlo, že dostat se k něčemu konkrétnímu vyžaduje o jedno dvě kliknutí navíc, než by mi bylo milé. Přilepit jednotlivé součástky k sobě kdekoliv jinde než v konstruktéru drah a tobogánů může být nervydrásající činnost, se kterou se budete muset naučit vycházet. Některé položky jsou celkem nesmyslně umístěné v menu pro vlastní výtvory a nenajdete je v prefabrikátech. Věci, které by měly z logiky povahy sdílet stejné kolonky, jsou podivně rozházené apod.

Zkrátka a dobře, všechno je o chlup méně intuitivní než dřív, a i když jsem časem začal chápat logiku, kterou tvůrčí tým při tvorbě menu a nabídek používal, rozhodně ji to dostatečně neobhájilo. Naštěstí si klasicky všechno, co postavíte, můžete uložit a přidat mezi hotové stavby.

Občas ale zkrátka narazíte na naprosté nesmysly. Když hrajete třeba s nastavením, kdy nemusíte řešit potřeby návštěvníků nebo zaměstnance pro jednotlivé atrakce, hra stejně pořád vyhazuje upozornění, že návštěvníkům něco chybí ke štěstí nebo daná atrakce nemá obsluhu, i když ani jedno nepotřebujete a chcete jen stavět.

zdroj: Frontier Developments

Šplouch do vody

Stavba do posledního úhlu promyšlených horských drah asi už nikoho neohromí, i když je pořád hodně zábavná. Hlavním tahákem druhého dílu je možnost se vrhnout do nového světa vodních atrakcí a ty jsou opět povedené. Stavění bazénů je jen začátek. Hosté sice budou nadšeně plavat mezi umělými vlnami a skákat ze skokánků, ale hlavní zábava přichází až s tobogány (třeba když se váš první testovací panák rozmázne v rychlosti o zeď bazénu). Řešení a vymýšlení šílených skluzavek je vítaným osvěžením od složitých kliček horských drah.

Podobně je na tom i většina dalších atrakcích založených na vodě. Konečně tak dostanou prostor i opomíjené dráhy, kdy hosté na kládě projíždějí rozbouřenou umělou řekou a bude jim potřeba nachystat místa, kde se můžou usušit nebo převléct do plavek. Každý bazén zároveň potřebuje i vlastní služební budku pro zákazníky na zakoupení vstupného, ale i plavčíky, kteří zvládají s omezenou výsečí pohledu chránit hosty před utonutím. Obecně tak vodní atrakce mají víc propojených budov než ty suché, které jsou vlastně nezávislé na zbytku parku.

Nově je pak nutné i stavění propojené sítě vodních pump, zásobáren, generátorů a akumulátorů. Opět se jedná o mechanismus vcelku povrchní, protože v obou případech najdete buďto budovu, která produkuje zásoby, anebo stanici, která kolem sebe tvoří kruh, kde můžete stavět napájené budovy. Kýžené stavby propojíte potrubím nebo rozvodem – a je hotovo.

Opět je vtipné, že pokud propojení nepostavíte rovnou, nenajdete samotné rozvody jinde než v nabídce vlastních staveb, kam se musíte složitě proklikat, i když je budete potřebovat častěji než velkou část věcí z hlavní lišty.

Je ale příjemné, že nechybí vlastní workshop, který umožňuje sdílet vaše výtvory se zbytkem komunity. Můžete si tak stáhnout i cizí tvorbu nebo se jí minimálně inspirovat a sledovat, jak vašim parkům stoupá hodnocení mezi hráči.

zdroj: Frontier Developments

Zrádná dvojka

Na Planet Coaster 2 funguje přesně to, co fungovalo v prvním díle. Něco je lepší, něco zase horší. Hlavní hnací silou ale bude vaše vlastní kreativita při stavění horských drah a nově i vodních atrakcí. Zároveň ve hře zůstává slabá manažerská část a pokulhávající simulace celého parku. Upřímně, na poměry plnohodnotného pokračování je změn málo. Kdyby mi někdo před vydáním nakukal, že se jedná pouze o velký update, ke kterému vyjde DLC s vodními atrakcemi, vlastně bych možná byl schopen mu to i uvěřit. 

A pravděpodobně bych nadával na to, proč je celý interface mnohem méně přehledný a některé základní stavební bloky musím hledat ve vedlejší nabídce, zatímco té hlavní jsou věci, které jsem nestavěl už celé hodiny a pravděpodobně hodně dalších nebudu. Sečteno a podtrženo, Planet Coaster 2 dělá skvěle, co dělal skvěle už první díl, užijete si v něm dosyta stavění komplexních horských drah a nově i vodních atrakcí. Jenže na druhou stranu zbytečně komplikuje hraní ve všem, co se snažíte udělat mimo samotnou konstrukci atrakcí.

Celý článek zde: ZDROJ ZDE ….✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy
….