Ohnisko Balkánská migrační trasa: „Na lov lvů musíme jít s odchytovou tyčí na psy“

Převaděči lidí znají slabiny systému lépe než samotné úřady. Jejich dobře organizované sítě sahají hluboko do Evropské unie. Exkluzivní rozhovor se zkušeným maďarským pohraničníkem na vnější hranici EU odhaluje tvrdou realitu migrační krize podél balkánské trasy.

Už více než deset let je Sándor Nagy denně nasazen v maďarské pohraniční službě – a tím střeží i bránu do Evropské unie na severní hranici Srbska. Tam, kde se ozbrojené převaděčské gangy pravidelně pokoušejí prorazit hraniční plot. Tam, kde ilegální migranti nastupují do vozidel převaděčů, která je mají často odvézt až do Německa. A tam, kde muži jako Sándor den co den riskují život, aby zastavili převaděčské skupiny z Afghánistánu, Maroka, Pákistánu a Sýrie.

Sándor pracuje jako místní „mezőőr“ – ozbrojený maďarský úředník podobný policistovi, odpovědný za ochranu okrajových oblastí. V jeho případě to znamená pohraniční region kolem Ásotthalomu, malé, původně klidné vesnice, která se v posledních deseti letech proměnila v ohnisko balkánské migrační trasy.

Tento rozhovor, který tvoří třetí část našeho pohraničního reportu, začal večer 16. července – přímo u hraničního plotu. V první a druhé části našeho pohraničního reportu si můžete podrobně přečíst, jak se obyvatelé vesnice navzdory migračním výzvám statečně drželi.

Od pracovníka v tiskárně k ozbrojenému pohraničníkovi

Na začátku desátých let pracoval Sándor ještě v tiskárně poblíž Budapešti – v kanceláři, v příjemném a bezpečném prostředí. Nikdy by ho nenapadlo, že jednoho dne se bude se zbraní v ruce procházet lesy a křovinami na jižní hranici Maďarska – při pátrání po převaděčích lidí.

Řekni prosím stručně, jak ses do toho příběhu dostal.

S manželkou a šesti malými dětmi jsme se sem přestěhovali. Hledali jsme klidné, bezpečné místo, kde bychom mohli vyzkoušet zemědělství a soběstačnost. Když jsme před deseti lety dorazili, ani jsem nevěděl, že vůbec existuje povolání „mezőőr“. Nejprve jsem půl roku sbíral odpadky – odpad, který migranti nechávali všude po sobě. To bylo tehdy jediné volné místo. Potom mi starosta navrhl, abych začal pracovat jako mezőőr – v režimu 24/72hodinových směn.

Manželka byla zděšená. Žili jsme na odlehlém statku bez pouličního osvětlení, nejbližší soused byl vzdálený několik kilometrů. Už tehdy jsme měli na starosti šest dětí. Manželka řekla: „Já tady v noci sama zešílím – neodvažuj se odejít.“ Nebylo to jednoduché období.

Právě tady, kde stojíme, překonávají převaděčské gangy dvojitý ostnatý plot s pomocí pákových nůžek nebo někdy dokonce žebříků a převádějí skupiny migrantů přes hranici. Takové zásahy rozhodně nejsou pro úřady nijak bezpečné.

Ačkoli Sándor se svou robustní postavou a rozhodným vystupováním působí, jako by právě vystoupil z westernového filmu, odvažuji se osminásobného otce zeptat:
Nemáš vlastně nikdy strach, když pronásleduješ tyto převaděčské gangy? Nebojíš se o svou rodinu?

Jsme tady jen proto, že nejsme přímým cílem. Ale jsem si jistý, že přesně vědí, kdo jsem a kde bydlím. Mluvil jsem už téměř se všemi médii. […] Díky Bohu je násilí u nás spíše vzácné. Většinou po sobě převaděči střílejí na srbské straně. Nedávno jsme tu našli dvě mrtvá těla – zabili se navzájem. Před třemi lety jsme dokonce o Vánocích doma s dětmi slyšeli nepřetržitou střelbu.

Takové incidenty tu nejsou žádnou výjimkou. Později Sándor ukazuje video, které natočil při jiné příležitosti na své vlastní zahradě – jsou na něm zřetelně slyšet dávky ze samopalu. Ještě téhož dne to byla jedna z hlavních zpráv: na srbské straně maďarské hranice se v příhraničním lese střetly převaděčské skupiny v přestřelce, při níž bylo několik lidí vážně zraněno.

Brutalita mezi pašeráky a migranty je na denním pořádku

Co v tomto ohledu zažíváš?

Často zadržíme migranty, jejichž těla jsou zmrzačená. Někdy jim například chybí ruce. Jeden z nich nám vyprávěl, že ho přistihli při krádeži – a poté mu obě ruce usekli v úrovni zápěstí. To je úplně jiná kultura, ve které tito lidé vyrostli.

Když Sándor a jeho kolegové zadrží skupinu, bývají to většinou převaděči, kdo uteče jako první – aby si zachránili vlastní život. Problémovější migranty – například nemocné, zraněné nebo ty s malými dětmi – však často stejně nechávají jednoduše na místě.

Jak se převaděči obecně chovají k migrantům?

Byly případy, kdy do nákladového prostoru dodávky natlačili 35 až 40 lidí. Pro převaděče jsou to prostě jenom zásilky. Dnes to nejsou slepice, ale lidé. Opakovaně dochází k tomu, že lidé v přeplněných vozidlech uhoří nebo se udusí.

Znám i jeden případ, kdy někdo chtěl opravdu pomoci. Muž, který přijel německým mercedesem, tvrdil, že se sám dostal do Německa a pak se vrátil s pronajatým autem, aby přivezl svou rodinu. Jestli je to pravda, kdo ví. Ale možné to je.

Typická vozidla převaděčů často pocházejí od německých autopůjčoven

Jak vlastně vypadá typické převaděčské auto – nebo nic takového neexistuje?

Samozřejmě, že existuje! Typickým převaděčským vozidlem je například zatemněný Chrysler Voyager nebo Ford Galaxy – tedy klasický rodinný van. Na začátku většinou jezdili se starými, rozvrzanými dodávkami z Rumunska nebo Polska. Ty byly levné – a když se něco stalo, ztráta nebyla velká. Ale časem už i naše děti poznaly na první pohled, co je převaděčské auto. Potom začali používat lepší vozy – nějakou dobu jich mnoho mělo maďarskou poznávací značku. Později pak úplně nové, výkonné automobily. Během let jsme viděli všechno – dokonce i traktory.

V rozhovoru Sándor uvádí, že většina migrantů, kteří tudy přecházejí hranici, míří dál do „Germanistánu“.

Existuje přímé spojení těchto vozidel s Německem?
Běžná praxe je taková, že řidiči přijíždějí s vozy z půjčoven, registrovanými u německých autopůjčoven. Tato vozidla si později vyžádají zpět arabští podnikatelé z Německa. Teoreticky jsou pouze vlastníky a tvrdí, že s věcí nemají nic společného. Tohle je Evropská unie – jdeš, kam chceš.

Co se vlastně ví o řidičích těchto převaděčských vozidel? Kdo jsou ti lidé? A jak přesně jsou napojeni na gangy?
Řidiči stojí v podstatě úplně na spodku převaděčského řetězce. Jsou mezi nimi lidé nejrůznějších národností – Maďaři, Ukrajinci, Rumuni, Turci, Arabové. Někteří vypadají jako podnikatelé – s brýlemi a kravatou. Stává se dokonce, že ani přesně nevědí, čeho se účastní.

Je velmi obtížné rozklíčovat, jak jsou tito lidé navzájem propojeni. Většina zná jen svůj přímý kontakt a jinak ví jen málo. Kdo s kým spolupracuje, říct nemohu – ale vím, že za tím stojí vysoce rozvinutá a profesionálně organizovaná zločinecká síť.

Převaděči cestují taxíkem a zjevně se nemají čeho obávat

Co se ví o těchto převaděčích? Jak žijí?

My Evropané s evropským způsobem myšlení si jen stěží dokážeme představit, v jak odporných a špinavých podmínkách převaděči v lesích žijí – a to i přesto, že mají obrovské množství hotovosti. Mnozí to takto dělají celé roky, i když dnes už to není tak rozšířené.

Podle mých kontaktů z jižního Srbska dnes někteří převaděči lidí v lese nespí. Přesunou se taxíkem z Bělehradu k hranici a tady pak lidi provedou dál.

Co se stane, když je chytí?
Problém je v tom, že se prakticky nemají čeho obávat. Před pár lety Maďarsko zavedlo postup, podle kterého jsou zadržení převaděči po zrychleném řízení jednoduše vyhoštěni. Dříve by museli sedět ve vězení celé roky. Pro maďarské převaděče to ale dodnes platí.

„Evropský právní systém na to není připraven“

Takže tito zadržení zahraniční obchodníci s lidmi nedostávají vůbec žádný významný trest?
Maďarská vláda argumentuje tím, že nechce mít tisíce lidí ve věznicích – systém na to není uzpůsoben. Dnes řízení trvá nanejvýš dva měsíce, poté jsou převaděči vyzváni, aby do 72 hodin opustili zemi. A pokud by se vrátili, museli by si odpykat trest odnětí svobody. O žádném takovém případě ale nevím.

V jeho hlase je cítit frustrace.

Jak na tebe tato právní situace působí, zvlášť když při zásahu riskuješ život?
Musíme nečinně přihlížet, jak tato zločinecká síť zaplavuje Evropu – bezmocně. Zákony jsou neúčinné a my se na to musíme dívat. Na lov lvů musíme jít s odchytovou tyčí na psy – bez vážných právních prostředků.

Nesčetněkrát jsme je chytili a oni se mi smějí do obličeje: „Oh, no problem, next time.“ Takto přemýšlejí. Evropský právní systém na to není připraven.

Často zneužívají i lékařskou péči. Typicky tvrdí, že se právě v okamžiku jejich zatčení stali nemocnými. Většinou se po vyšetřeních zjistí, že lékaři nenaleznou žádné zdravotní problémy. Mezitím však dostávají prioritu – před skutečně nemocnými.

Často obviňují migranty pohraničníky z krádeží nebo násilí. Každý takový případ je pečlivě vyšetřován – a i sami policisté musí podstoupit rozsáhlé vyšetřování. V devadesáti devíti procentech případů jsou obvinění naprosto bezpředmětná. Zároveň takové obvinění paralyzuje celou policejní sílu, zatímco ostatní migranti využívají příležitosti a pokračují dál.

Kdo stojí v čele mafie?

Kdo vlastně řídí tuto celou zločineckou síť? Co je o tom oficiálně známo?

Vrchol celé sítě, tedy skutečně velcí zločinci, samozřejmě nikdy nevidíme. O řidičích převaděčských vozidel jsme už mluvili. Dále jsou zde tzv. pozorovatelé – členové gangů, které tu někdy vídáme. Ti neberou žádné riziko, protože vlastně nedělají nic nelegálního. Pouze předávají informace řidičům.

Co víme: Existují různé rivalizující skupiny – konkurenční organizace. A ty nyní otevřeně inzerují své služby, například na TikToku. U Afghánců jsou zejména skupiny 313 a 400-59 velmi nechvalně proslulé.

Jaké vyšší, možná i politické zájmy za těmito mafiánskými strukturami stojí, nemám oficiální informace. Ale už je pozoruhodné, jak se jim daří získávat obrovské částky hotovosti – svazky čerstvě vytištěných eurobankovek, které jsou pro obyčejného člověka naprosto nepředstavitelné. Viděl jsem video, kde převaděči otevírají tašku – byla plná nepoškozených, úplně nových bankovek.

Úplatky a vydírání

Pokoušel se tě někdo už někdy podplatit?
Ano. Stalo se to přímo v lese, nedaleko od mého domu. Ten chlap mával eurobankovkami. Nebyla to obrovská částka, jen pár tisíc eur. Bylo tam asi patnáct migrantů.

Sándor podrobně popisuje, jak reagoval. Přesné znění necháme naší fantazii čtenářů.

Ale často je strach tím, co vše určuje. Představ si: bydlíš kousek jižně od maďarské hranice. Najednou před tvým domem zastaví tři velké BMW, osm mužů vystoupí. Řeknou:

„Pojď, promluvme si. Pak ti vysvětlí: Máš možnost A a možnost B.
Možnost A: Máš tam vzadu tu malou vedlejší budovu, kterou stejně skoro nepoužíváš. Důležité je, abys nechodil dozadu. Někdy tam spí pár lidí, žádný problém. Odpočinou si, ráno zase pokračují dál. Tobě se nic nestane – a každý měsíc dostaneš nějaké peníze.
Nebo možnost B: Zabijeme tě. Protože tohle je Srbsko, a tady to takhle chodí.“

Co má ten chudák říct? Řekne si: Jsem stejně chudý, to mi nevadí, všechno v pohodě. Pak mu dají peníze na stůl a je to vyřízené. Děkujeme, nashledanou.

Sándor hovoří o organizovaném zločinu s klasickými mafiánskými metodami. I na maďarské straně došlo k podobným případům. Podrobnosti o nich Sándor nemůže sdílet.

Pronásledování jako ve filmu – ale skutečné

Dochází i k nehodám nebo vážným nebezpečným situacím?
Opakovaně se stává, že převaděči havarují s jinými vozidly nebo úmyslně vytlačí pohraničníky ze silnice. Jsou tu ale i zcela extrémní případy. Jednou jsme měli přibližnou představu, kde se nachází skupina migrantů. Viděli jsme, jak zatemněné rodinné auto najíždí na silnici, aby je vyzvedlo. Auto pokračovalo, až zastavilo a migranti začali běžet k autu.

Vrhli jsme se tam a křičeli „Stop – stop“. Migranti se rozprchli do lesa. Řidička najela autem do trnitého keře, což způsobilo, že všechny čtyři pneumatiky byly prasklé. K našemu překvapení ale odjela – na hlavní silnici směrem na Szeged – a cestou nabrala migranty. Prakticky jela dál na čtyřech prázdných pneumatikách směrem do Německa. Policie později auto poznala podle jiskření poškozených pneumatik.

Jednou uprchl převaděč otevřenými dveřmi při plné rychlosti. Dveře udeřily do ramene jednoho policisty. Řidič byl zjevně pod vlivem drog. A jednou způsobilo auto jedoucí vysokou rychlostí smrtelnou nehodu. […] Žena přišla o život, dva dospělí a tři děti byli těžce zraněni!
Převaděč mohl uniknout. Protože několik převaděčských vozidel jelo za sebou, skočil po nehodě do jednoho z dalších vozidel. Nohy převaděče ještě trčely z auta, když auto odjelo s otevřenými dveřmi. O zraněné se nezajímali. Žena zemřela okamžitě na místě – byla to velmi těžká nehoda.

Jak a kdy to může skončit? Co si o tom myslíš?
Na jednu stranu je otázka, zda vůbec existuje skutečná politická vůle. Situace ve Francii a Německu ovlivňuje mnoho věcí. Většina migrantů chce do Německa. Jsem ohromen, šokován a hluboce zarmoucen tím, že německá společnost nějak spí. Ekonomicky, kulturně a demograficky je obrovsky ohrožena.
I Maďarsko se dostává kvůli trase, kterou nelegálně cestují obrovské davy lidí, do katastrofy. Tato vlna zanechává neuvěřitelnou hořkost, rozhořčení a strach.

Tady rozhovor končí. Sándor opět dostává telefonát: byla objevena nová skupina migrantů. Tentokrát přišli Číňané, Palestinci a Kurdi přes plot. Převaděči utekli.

Rozhovor vedla Mária S. Szentmagyariová.

–etg–

The post Ohnisko Balkánská migrační trasa: „Na lov lvů musíme jít s odchytovou tyčí na psy“ appeared first on Epoch Times ČR.

✅ Více: ZDROJ ZDE