Německá zelená tranzice dokazuje, proč ani ta česká nemůže uspět 

Komentář

V pokračující veřejné kontroverzi o vytyčení akceleračních zón pro rychlejší umístění solárních a krajinu znetvořujících obřích větrníků (VTE) by měl být v popředí fakt, že tyto zdroje si na sebe v našich zeměpisných podmínkách nejsou s to vydělat.

Německá zelená tranzice – a to klíčově jen elektroenergetiky – zatím dle oficiálních údajů Berlína stála 454,72 miliard eur, to je pět příjmů státního rozpočtu ČR. Co za to Němci mají? Podíl 56 % OZE na výrobě elektřiny, ale s poklesem produkce za posledních 15 let o 100 terrawatthodin (TWh).

Jejich rostoucí kapacita solárů a větrníků jim způsobuje obrovské kolísání cen, naposledy s mínus 499,99 eur/MWh 1. května, kdy samozřejmě cenově nakazili i Česko a další státy. Někdo by si mohl říct (a také byly takové „pozitivní“ články vydány v českých médiích, že prý bylo možné díky mínusovým cenám nabíjet elektrická auta zadarmo), že je to vlastně prima a že klesnou účty.

Mapa: Záporné ceny elektřiny v řadě zemí EU v důsledku solární nadprodukce 1. května 2026

Tak ještě jednou: nikdo samozřejmě hotové peníze za odběr elektřiny nedostává. A těch pár tisíc fandů surfujících na spotových účtech jsou marginálie. Vývoj cen si zúčtují výrobci a obchodníci v delším časovém období a samozřejmě nakonec je finální účet za elektřinu vždy kladné číslo. Proč? Protože solární elektrárny mají kapacitní faktor do 12 % z času roku a větrné u nás i v jižním Německu pod 20 % (viz dále). A když zajde slunce, německé přebytky a mínusové ceny se rychle změnily 1. května zhruba na pět Kč/kWh a s nimi místo rekordního exportu nastoupil dovoz elektřiny do Německa ze všech okolních zemí, dominantně z energeticky stabilní jaderné Francie.

Zatímco šikovní obchodníci si nákupem elektřiny za záporné ceny vylepšují cenový průměr a své zisky, daňoví poplatníci hlavně v Německu zapláčou. Německý zákon o obnovitelných zdrojích energie (EEG) zaručuje provozovatelům soukromých solárních elektráren fixní výkupní ceny za kilowatthodinu. Zároveň zajišťuje 20letou záruku fixního odkupu elektřiny dodávané do sítě – bez ohledu na to, zda je po ní skutečná poptávka nebo jaká je tržní cena. Pokud množství vyrobené solární energie překročí kapacitu sítě, musí správci sítě rychle zbytečnou elektřinu exportovat do zahraničí a/nebo musí výrobce vypnout. Problém je, že zhruba 50 GW je umístěno v solárech na rodinných domech Němců, které správci sítě na dálku dosud neumí vypnout. 26. dubna mělo Německo příkladně navíc ve výrobě elektřiny kapacitu 40 GW. Pokud majitelé solárů v důsledku toho ztratí očekávané příjmy, obdrží kompenzaci ve výši 95 %.

V Německu přišel výprodej jen v neděli 26. dubna daňové poplatníky v důsledku kompenzací nerealizovaných cen výrobcům a zásahům redispečinku dle listu Epoch Times na neuvěřitelných 132 milionů eur (3,3 mld. Kč). A je jisté, že 1. května tyto důsledky byly ještě dražší.

Ministryně Reicheová deklaruje ochotu neplatit za elektřinu ve formě odpadu, ale 20leté dotační smlouvy jedou dál, koaliční SPD jim nedovolí revizi zelené politiky. 

Připomeňme si, že zatímco celá EU chce být emisně neutrální v roce 2050, Německo má tuto ambici již pro rok 2045. A jak je daleko? 20 let před tímto cílem má za sebou pětinové snížení emisí v podobě primárních zdrojů energie a potvrzuje se, že za stále vyššího základu to bude nejen složitější, ale hlavně asi neúnosně drahé. Zatímco v celém světě dominuje spotřeba ropy, zemního plynu a uhlí jako primárních zdrojů energie z 85 %, v Německu je to po čtvrtstoletí úsilí ve prospěch zelených zdrojů energie jen o pět procent lepší.

Graf: Podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě primárních zdrojů energie v Německu 2005–2025

Zdroj: Pracovní skupina Erneuebare Energien-Statistik (AGEE-Stat), stav z února 2026

Co to znamená pro ČR?

Zkušenosti z Německa z jeho větrné energetiky, kdy ke konci roku 2025 mělo instalovaný výkon na souši a moři celkem 77,9 GW, jsou klíčové i pro Česko, které chce nyní v akceleračních zónách vymezit prostor asi pro jeden až 1,5 GW nového výkonu, tedy pro 200 až 300 obřích větrných elektráren.

Problémem je už fakt, že v posledních letech sice Němci zvyšují instalovanou kapacitu ve VTE (loni plus pět GW), ale výroba klesá. Méně totiž fouká a také nastupuje nejen cenový, ale i výkonový kanibalismus mezi více než 31 000 obřími věžemi napříč Německem.

Mění se také výkon po měsících, který odhaluje pravdu o slibovaném kapacitním výkonu. Jestli i v Německu s jeho lepšími podmínkami pro vítr na souši na severu Německa byl v roce 2025 průměrný roční kapacitní faktor 17,8 %, kde zůstávají fantasmagorické výpočty českých kvazi expertů na větrnou energetiku se slibem 23% kapacitního faktoru v ČR v podstatě s horšími větrnými podmínkami než v sousedním Německu?

Také v Česku zaznamenávají větrné zdroje od roku 2023 pokles výkonu při zatím setrvalé instalované kapacitě 0,37 GW.

Odborný stavební časopis tzb-info.cz se minulý měsíc zamyslel nad faktem, proč ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) vyhlašované aukce na nové větrné elektrárny ceny elektřiny dolů nestlačují. List popsal, že MPO soutěžilo o 360,8 MW nových či modernizovaných větrných zdrojů s maximální referenční aukční cenou 3 200 Kč/MWh. Přišla ale jen nabídka 242,5 MW. „Vysoutěžené ceny se pohybovaly v úzkém pásmu od 3 149,5 do 3 199,9 Kč/MWh, po přepočtu podle výkonu vychází průměr zhruba 3 185 Kč/MWh, tedy asi 99,5 % stropu. Jinými slovy, česká aukce sice formálně proběhla, ale skutečná cenová soutěž se nekonala. Připravených projektů bylo málo.“

Autor článku pak poukazuje na to, že obrovská konkurence v Německu ceny stlačuje. Autor článku očividně neví, že klíčovým faktorem ovlivňujícím náklady na produkci z VTE je model referenčního výnosu. V regionech s nízkou rychlostí větru – které v Bavorsku (ale také v Česku) dominují – tento model zvyšuje výkupní cenu až o 55 procent. Tím se efektivní prahová hodnota dotace zvyšuje ze 7,25 centů/kWh až na 11,24 centů/kWh (2,80 Kč). Dotace se v těchto na vítr slabých regionech uplatňují téměř nepřetržitě.

Ovšem proč v bohatém Německu je zastropová cena aukce na nové VTE zdroje 7,35 eurocentu (tedy 1,80 Kč za kWh), kdežto u nás 3,20 Kč/kWh, to autor vůbec nerozporuje. Loni dalo MPO dokonce strop 3,50 kWh, který jediný zájemce o aukci akceptoval. Máme snad větší náklady na budování větrných elektráren, sice často se stejnými technologiemi jako v Německu, ale v levnějších personálních nákladech? Nebo byla a je česká zelená lobby zásadně úspěšnější? Navíc naprosto marginální rozdíly v nabídce do aukce spíše vzbuzují podezření na nezákonnou dohodu mezi účastníky se znalostí předchozího varování od MPO, že aukci zruší, pokud více než 80 % podaných nabídek uvede stejnou referenční aukční cenu.

Nakonec si doložme na faktech, že stejně jako v solárních zdrojích i v nových větrných elektrárnách jde jen a jen o dotace jako garanci zisku. Dokazuje to realizační cena z českých větrných elektráren.

Graf: Realizovaná cena českých větrných elektráren po měsících v letech 2021 až 2026

A protože MPO garantuje, že při nedosažení ceny 3,20 Kč/kWh výrobci rozdíl nahradí, s výjimkou energetické krize a exploze všech cen v roce 2022, jsou dosažené ceny z prodeje větrné energie hluboko pod vysoutěženým limitem. Takže český stát bude výrobcům cenu dorovnávat. A jestliže loni české VTE vyrobily 604,2 milionu kWh (marginální podíl 0,9 % na netto produkci elektřiny v roce 2025), s kupeckými počty rozdílové ceny pak lehce dopočítáme průměr, zda se vejdeme do miliardy doplatku nebo nad ni. Větrníkáři se nízkých cen elektřiny ale bát opravdu nemusí.

Článek byl redakčně zkrácen. Původní text je dostupný na tomto odkazu.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.

The post Německá zelená tranzice dokazuje, proč ani ta česká nemůže uspět  appeared first on Epoch Times ČR.

✅ Více: ZDROJ ZDE