Na některé situace v zahraničních misích záchranářského psa u nás připravit nelze

Zásahy profesionálních záchranářů včetně jejich techniky a také čtyřnohých pomocníků nejsou dnes ojedinělé. Lidi a techniku připravit na náročné podmínky té které destinace připravit jde, u psích pomocníků je to složitější. Na specifika takového zásahu jsme se zajeli zeptat Matěje Bartošíka se psem Bartem, který se v polovině léta vrátil z mise v Texasu

Zejména exotické destinace skýtají hodně náročné podmínky pro zásah profesionálních týmu záchranářů z České republiky. Dají se blíž specifikovat situace, se kterými se při zahraničních misích setkáváte coby psovod?

Nejpalčivější problém bývá samozřejmě teplota a vlhkost vzduchu, které neovlivníme jinak, než například prací v noci, brzy ráno nebo navečer, dobrou prací s větrem, kdy psovi dokážeme výrazně zjednodušit práci. Ruku v ruce to jde samozřejmě i s charakterem pracoviště a exponovaností terénu. Dalšími faktory pak mohou být divoká zvířata na místě mimořádné události, různí plazi, hmyz a s hmyzem i spojení paraziti. Na první pohled nevýrazným nebezpečím pak může být například i kontaminace okolí či vody, jako tomu bylo například i v Texasu.

Zkusíte mi v krátkosti představit svého psa

Bart je desetiletý německý ovčák. Je to zkušený služební pes, který se účastnil mnoha tuzemských zásahů, pátracích akcí a dvou zahraničních misí v Turecku a Texasu, ale měl být poslán i do Maroka a Barmy, kam ovšem náš USAR tým nebyl nakonec vyslán. Bart má za sebou 4 x splněné atesty Ministerstva vnitra ve specializaci Sutiny. Přezkoušení probíhá jednou za 2 roky a 2 x splněné atesty MV ve specializaci Plochy, to je specializace pro pátrání v terénu.

Důvodem zásahu bývají především živelné katastrofy. Je to jen odlišné klima nebo jsou to i další specifika, na které je psa potřeba připravit? Způsob přepravy a podobně?

Samozřejmě je pro nás zásadní, abychom měli psa ve špičkové fyzické kondici. Díky tomu se s nepříznivými klimatickými podmínkami vypořádá výrazně lépe, ale také psychická odolnost je pro naše psy stěžejní. Dá se říci, že jedno bez druhého nebude nikdy fungovat. Psi musí být zvyklí na různé formy přepravy – letadlo, vrtulník, čtyřkolka, lanové techniky a další. Pokud na to pes zvyklý není, dostane se do stresových situací a nedokáže následně efektivně pracovat a vyhodnocovat pachové vjemy.

Jak náročné je pro záchranářského psa přizpůsobit se takovému prostředí? Existuje u psa pojem aklimatizace na dané podmínky?

Je to samozřejmě velice náročné i pro lidi, ale my, lidé, máme výhodu v uvědomění si, proč tomu tak je. Pes tuto schopnost nemá a ačkoli myslím, že občas je to výhodou, v extrémních situacích to umí být i na škodu.

Co za výbavu s sebou psovod na misi bere?

To je strašně moc věcí. Nad rámec dvou uniforem, přilby, dvou párů bot, rukavic, respirátorů, hygienických potřeb, spacáku, karimatky, spodního prádla, ponožek, triček, přezůvek do tábora, lékárničky, KPZ a dalších nutných věcí pro desetidenní nasazení máme zásobu psího krmení, pamlsky, nějaký psí iontový nápoj, vodítka, náhubek, slaňovací postroj, přepravku, misky, ochranné botičky, odměny – míčky, pešky či odměny ve formě krmení. A pro případ zranění i nějakou psí lékárničku, černé uhlí, a podobně.

Nebezpečí pro psovody spočívá i v setkání služebního psa s jedovatými živočichy žijícími v dané oblasti. Hady, pavouky, štíry a tak. Dá se na to záchranářský pes vůbec u nás připravit?

Určitě nedá. Člověk musí spoléhat na instinkty psa a případnou reakci sebe i psa v kritické situaci. Nejzásadnější je předcházet podobným situacím a předvídat nebezpečí.

S čím nebezpečným jste se z tohoto pohledu osobně setkal při poslední zahraniční misi?

Kolegové z druhé skupiny potkali chřestýše, ale já jsem osobně žádného nepotkal. Ani žádné výrazně velké pavouky, ale to neznamená, že oni nepotkali nás. Upřímně nevím, co se nacházelo ve vodě, ve které Bart mnohdy plaval a možná to ani vědět nechci. Chřestýš je zrovna jedním z těch méně nebezpečných hadů v Texasu.

Co je nebezpečné pro člověka, je nebezpečné o to více pro psa. Pes je menší, má jinou stavbu těla i další orgány u zvířete fungují jinak, jedná pudově a na základě naučených schémat. Cítí nebezpečí?

Psí instinkty se díky domestikaci určitě zhoršily, ale stále vnímají mnohem víc faktorů, než lidé. V nejkritičtějších situacích určitě jednají pudově a dle svých zažitých scénářů. Díky výcviku, socializaci a dalším věcem jsou naši psi mnohem víc v klidu než ti běžní, kteří se do podobných situací nedostávají.

Pokud dojde u psa k uštknutí třeba chřestýšem, je k dispozici veterinář a psí sérum?

Naštěstí jsme v tomto případě byli ve zcela civilizovaném místě a veterináři byli v případě problémů v dosahu. Národní garda v Texasu by celou situaci zajistila.

Pokud zasahuje více týmů s psovody z různých zemí, víte o sobě pro případ akutní veterinární pomoci?

Ano, víme. Mnohdy spolupracujeme na pracovištích, nebo poskytujeme součinnost při kynologických průzkumech ostatním týmům či lokálním autoritám. V případě mise v Turecku to bylo například na žádost Běloruska a Polska, kdy jsme pomáhali jejich týmu s průzkumem.

V kolika letech odchází záchranářský pes na zasloužený odpočinek?

Běžně tak mezi 7-9 rokem života, Bart výrazně přesluhuje. Fyzicky je stále ve skvělé kondici a zkušenosti za těch 8 let služby jsou bohužel nenahraditelné. Navíc cvičím ještě mladého služebního pejska, který k nám nastoupil před dvěma lety. Bart bude ještě aktivně sloužit, dokud mu zdraví dovolí.

Foto: archiv respondenta a archiv USAR

Článek Na některé situace v zahraničních misích záchranářského psa u nás připravit nelze se nejdříve objevil na Novinykraje.cz.

Celý článek zde: ZDROJ ZDE ….✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy
….