Koupelna už není jen užitková místnost, jde o precizní detail a design. Rozhovor s průkopníkem v obkladačství

Jakub Vavrečka je zkušený obkladač z Ostravska, který se asi 4 roky věnuje i ručně vyráběným umyvadlům z obkladu a aplikaci skrytého designu v koupelnách. Provozuje kurzy, jak fyzicky, tak i online na sociálních sítích, kde učí obkladače a své pomocníky, jak správně tyto designové prvky vyrobit. V rozhovoru nám prozradil, jak k inovacím přišel, kam se posunulo obkladačství za poslední dekádu a co jej pohání.

Jak došlo k tomu, že jste byl první, kdo do Česka přinesl revoluci tzv. skrytého tlačítka na WC?

U tlačítka rozhodně nejsem první, to vymyslel Eduard z Ukrajiny (dále jen “Ed Plit”). Ale já jsem se k tomu dostal tak, že jsme kdysi dávno dělali nějaké tlačítko, že jsme to vyřezali, nalepili místo modulu dva plátky od pilky, aby to pružilo, a dali jsme tam čtyři magnety pod vanu, které byly ještě z té staré komunistické doby, vyklápěcí. Funguje to dodnes a tím vlastně vznikl ten nápad, to jsem v podstatě v té době ještě o Ed Plitovi nevěděl.

No a pak, jak jsem začal hledat, jestli se něco podobného vyrábí u nás, nebo kdo to dělá, jak to dělá, proč to dělá, tak jsem právě narazil na Ed Plita a na základě toho jsem začal vyvíjet náš modul. Psali jsme si, jestli mu to nevadí, protože byl první, a on říkal, že pro západní Evropu mu to nevadí, že tady zatím nechce působit. Na západ začal expandovat až minulý rok. Pomáhal mi v podstatě doladit funkční detaily, hlavně detaily týkající se trvanlivosti, aby to vydrželo co nejdéle.

V podstatě můj hlavní konkurent mi pomáhal v tom, kde jsem dnes s tím modulem. Samozřejmě modul, který vyšel před třemi lety, je dnes úplně jiný, je to snad nějaká verze 8.0, kde se stále něco vylepšuje na základě zpětné vazby od těch kluků.

Takže tak vzniklo tlačítko a pak přišli první kopírovači. Já jsem vlastně vydal první video, že máme tlačítko na prodej pod obklad, a první komentář pod tím byl: „Až to někdo koupí, tak mi to pošlete, já to okopíruji. Je to jenom 3D tisk.“

A jak se tedy díváte na konkurenci?

Konkurenci podporuji. Nevadí mi, dokud neporušují kvalitu. Resp. teď už mi to vadí, protože nedodržují požadovanou úroveň, je tam vidět diametrální rozdíl mezi naším výrobkem a jejich výrobky, kdy oni vlastně „vaří z vody“. Nemají nic odzkoušené, něco vymyslí, něco vydají, prodávají, ale neověřili si, zda to skutečně funguje. Nebo to nedali nikam do zkušebny, kde by se roky testování zkrátily na pár týdnů. Takže nemají to odzkoušené, prodávají to, a pak mi volají jejich klienti nespokojení, že to nefunguje. To mě na tom štve. Kdyby to vyráběli pořádně, neměl bych s tím problém.

A i když je na to upozorňuješ, s některými si voláš, prostě řekneš jim, že mají něco špatně a ať to opraví, oni si jedou dál svou cestu, protože by se jim zvýšily výrobní náklady a už by to nemohli prodávat za cenu, za kterou to prodávají.

Kam se dnes posouvá obkladačský obor z vašeho pohledu? Jaká je změna standardu, když to porovnáme s tím, co bylo před 10 lety? Co vyžadují zákazníci?

Vnímám to tak, že je to podobné jako u všeho. Pokud to není klasická zednická práce, tak se vše posouvá. Všechny trendy dnes směřují k minimalismu, designu, a co nejvíce inovativním prvkům v koupelnách.

Je to podobné jako u automobilů. Před 20 lety stačila Škodovka 105 nebo Favorit, a odjel jste z místa A do místa B. Dnes, když kupujete auto, musí mít asistenty, navigaci, tempomat, airbagy, a tak dál. A stejně je to v koupelně, dnes už to není jen o obkladačských pracích, dnes už to není jen o lepení kachliček na stěnu. Dnes musíte o práci přemýšlet, designéři a architekti navrhují koupelny podle nějakého plánu, do kterého komponují i různé prvky, které nejsou součástí obkladu – dřevo, mech, LED osvětlení a podobně. Už to není jen 4×4 koupelna, kde jsou nalepené kachle, vana, sprchový kout – a tím to končí.

Posouvá se to tedy do umělecké sféry a obkladači se dnes dělí do tří kategorií. První jsou ti, kteří to dělají špatně, tedy lepiči, kteří potřebují rychle vydělat peníze a pak zmizí. Další je stará škola, která dělá vše správně a hezky, ale neudělá složité detaily, použije lištu místo jiných řešení a používá křížky, nikoliv level systém. A pak jsou umělečtí obkladači, kteří přemýšlejí, používají nové technologie, nebojí se výzev a dokážou koupelnu dovést do tak precizního detailu, že je to plnohodnotná designová místnost v domě a není to už jen užitkový prostor.

Co vám přinesla práce v tomto tradičním řemesle, kromě výdělku?

Začátky byly plné stresu, nulového výdělku, paniky, deprese a spousty myšlenek, že s tím člověk přestane. Ale musí to vydržet. Obkladačství mě vyčerpalo, takže jsem s tím přestal a začal dělat umyvadla, tlačítka a další designové věci, protože mě to stále baví. Je to něco, co umí ještě málo lidí, a až to bude umět každý druhý, vymyslím něco, co ostatní neumí, abych se zase odlišil. Celý život jdu proti větru, jak se říká. Začátky byly těžké, bolelo to jak psychicky, tak finančně, ale díky tomu jsem tam, kde jsem dnes.

Takže vás to obohatilo vnitřně?

Ano.

V jakém směru?

Myslím, že za poslední tři roky se moje psychická odolnost zlepšila o 1 500 %. Když mi někdo při telefonátu vyhrožuje soudními výzvami, jsem v klidu (pozn. redakce: jde o lidi, které kritizuje na sociálních sítích za nekvalitní a „fušerské“ kopírování jeho výrobků). Dříve bych stresoval, volal právníkovi, zjišťoval, zda to mohu udělat nebo ne, dnes to řeším naprosto v klidu. To jsou zkušenosti, které jsou neocenitelné.

A samozřejmě i určitá vnitřní síla, která souvisí s tím, jak se postupně vyrovnávám s těmi výzvami. Člověk ji musí mít, pokud chce v tomto oboru uspět. Ať už jde o e-shop, nebo výrobu umyvadla, musí být buď první, nebo dravec. Mně se podařilo kombinovat obojí – byl jsem první, ale jen díky tomu, že jsem dravec, pokud jde o podnikání. Neznám slovo „ne“ nebo „nejde“. Děda mi vždy říkal, že „nejde“ znamená „nechci“ nebo „neumí“. Když něco nechci, donutím se, a když to neumím, naučím se to. To je ta kombinace. Spousta obkladačů je skvělá, ale nemají tu dravost, neumí se prosadit, neumí se nacenit.

Jak vnímáte situaci s lidmi a kvalitou práce v oboru z vlastní zkušenosti?

To je velmi složitá otázka, protože každý případ je individuální. Od doby, co jsem více vidět na internetu a spousta lidí a investorů mě zná, se s těmi, kteří to schválně „oje****jí“ nebo to neumí, do kontaktu příliš nedostávám, protože oni vědí, co by se stalo, kdybych se s nimi setkal.

Většinou se mi vyhýbají, takže moje zkušenosti za poslední rok a půl jsou spíše s lidmi, se kterými se setkávám dobrovolně. Ať už jsou to ti, kteří se chtějí posunout výš, nebo ti, kteří to už umí, a vyměňujeme si zkušenosti.

A co se týče kontaktu s Cechem obkladačů, já s ním moc v kontaktu nejsem, tuto organizaci příliš neuznávám, i když respektuji její existenci a to, co dělají. Ale neuznávám ji z hlediska jejího postavení, protože nejsou státní orgán, jsou to jen nějaká organizace, která se snaží diktovat věci, které by nemusely, nebo neměly být součástí jejich agendy. To je téma na dlouhou debatu. Respektuji, co dělají, ale neuznávám způsob, jakým to dělají. Každý se na to může dívat jinak.

A co se týče investorů, laťka se opravdu zvedá rychle, protože díky sociálním sítím dnes investoři primárně hledají obkladače právě tam, ne na Googlu. Vidí, co se děje, a začínají vyžadovat kvalitu. Mnoho lidí pak má problémy, protože investoři po nich chtějí věci, které oni neznají nebo neumí.

Jak tedy poznat kvalitního obkladače?

Vždy říkám, že je důležité mít reference. To znamená, pokud máte webové stránky, ukažte mi fotky, pokud nemáte, ukažte mi fotky v telefonu z předchozích projektů. Pokud ani to není možné, dejte mi telefonní číslo na klienta, kterému jste dělal koupelnu, a já se s ním spojím. Málokdy se stane, že někdo dostane špatnou službu, když ho někdo doporučil.

Co by měl mít člověk, aby mohl začít s tímto řemeslem? Co byste doporučil začínajícím řemeslníkům?

Každý začínající řemeslník, ať už mladý nebo starý, by měl mít minimálně půl roku finančního polštáře a během té doby by měl někomu koukat pod ruce. To znamená, najít si dobrého obkladače, i když to může být průměrný řemeslník, ale základ práce je vždy stejný. Klíčový je precizní detail, který se naučíte až později. Když zvládnete základ – techniky, jak správně lepit, jak používat nástroje –, pak už je to o detailech.

Co se týče věkového průměru, většina lidí, kteří chodí na moje kurzy, jsou ve věku kolem 30–35 let. Mladší kluci často nechtějí dělat, to je výjimka. A když se mladí obkladači nedostanou hned po škole do praxe, často skončí v jiných zaměstnáních a k obkladačství se už nevrátí. To je velká škoda.

Jaké nároky má toto řemeslo na člověka

Sebereflexi. To je nejdůležitější vlastnost, kterou řemeslník musí mít – přiznat chybu a opravit ji. Dnes je spousta lidí, kteří si myslí, že jsou mistři světa, a že jejich způsob je jediný správný. Ale každý obkladač má svůj vlastní způsob, jak přistupuje k práci, jak řeší detaily, a to neznamená, že je ten jeho způsob špatný.

Děkuji za rozhovor.

The post Koupelna už není jen užitková místnost, jde o precizní detail a design. Rozhovor s průkopníkem v obkladačství appeared first on Epoch Times ČR.

✅ Více: ZDROJ ZDE