Vzpomínám si, jak jsem jako dítě byla úplně posedlá přírodou a přitom zoufale sledovala, jak ji ničíme. Přemýšlela jsem, co s tím dělat, ale možnosti ve škole byly omezené – tam bylo
potřeba hlavně poslouchat, sedět a nevyrušovat. Už tehdy jsem byla spíš takový malý živel než tichá, poslušná holčička. Některým učitelům jsem asi lezla pořádně na nervy, protože
jsem prostě nechtěla jen tiše přijímat všechno, co nám říkali. Když mi bylo šestnáct, rozhodla jsem se, že s tím zkusím něco udělat.✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy
Více: ZDROJ ZDE