Jak nás sociální média udržují v ghettu naší mysli

Komentář

Zprávy, rady a náhodné informace o celebritách obsahují prázdné informace. Přesto jsou poutavé a návykové. Sociální média jsou přesycena jakýmkoli tématem, po kterém je poptávka. Komentáře nikam nevedou a názory zaplavují váš mentální prostor. Mají obsah a komentáře, které vedou do slepé uličky, nějakou hodnotu?

Prostředí sociálních médií je automatickou, rychlou palbou informací, která vytváří dopaminovou závislostní smyčku, která zaplavuje systém stresovými hormony – v protikladu ke stavu „flow“, plynutí, jež v sobě nese uklidňující hormony a hlubokou koncentraci, které jsou nezbytné k tomu, aby se člověk vyvíjel, tvořil, rozvíjel a reflektoval. Jako když se probíráte odpadkovým košem a hledáte něco cenného, negativní či prázdné informace zaplavují diváka a vytvářejí odpovídající algoritmus v jeho mysli. Potom se účastníme na této úrovni – v prostředí plném omezení – místo toho, abychom se účastnili konverzací a myšlenek, které nás povznášejí.

Líbí se vám, když vám někdo říká nejen to, co máte kupovat, ale i co si máte myslet? A to je jen povrch. Sociální média fungují ve formě závislosti a neprodávají jen produkty, ale obchodují s vaším myšlenkovým procesem. Myšlenky jsou vyhledávány, aby byly nahrazeny. Jakmile jste informováni, mění se tím něco? Odstraňujete zlo jen tím, že o něm víte? Je tím svět lepší? S tímto nenápadným tlakem na kontaminaci mysli musí myšlenky nést něco zvláštního, i když jsou významově chudé.

Je to jako přítel, který vám celé dny a noci vypráví historky. Stalo se tohle a stalo se tamto. Došlo k vraždě, unesli dítě, auto mělo nehodu, vlak narazil do nákladního vozu, jeden vztah skončil, druhý potřebuje záchranu. Jez tohle, ne tamto; cvič takhle, ne takhle; udělej tohle se svou tváří, ne tamto. Války a požáry, škody a devastace, problémy, které nemůžete vyřešit, potenciál bezprostředního nebezpečí a tak dále. Je to přítel, kterého byste chtěli poslouchat neustále? Přinášejí vám tyto zprávy nějaký užitek? Pozvedne toto tlachání svět? Pozvedne váš svět? Nebo vás spíše mate a drží při zemi?

Četné studie ukázaly přínosy meditace, modlitby, ticha a zpěvu manter. Pokud existují pozitivní a prospěšné účinky, které mají funkci opačnou než konzumace sociálních médií, k čemu se tedy připojujeme?

V praxi mindfulness (kromě biologických přínosů) existuje význam a hloubka, láska, radost, soucit, vděčnost a mnohé další. Naproti tomu rychlost a obsah sociálních médií vytváří pustý, snadno zaplnitelný prostor v temných uličkách, kde se člověk vzdává vlastní moci a autonomie a kde nabývají na významu vnější sdělení, která vás klamou představou, že ta vaše neznamenají nic. 

Mysl není jen senzorický systém. Lidé mají vyšší schopnosti, jako je představivost, zvědavost a intuice, které vyžadují naladěnou mysl – mysl, která tyto aspekty rozpoznává a používá. Když rolujeme a čteme komentáře, přeskakujeme titulky, nebo když zajímavá tvář sdílí názor, nesmyslný trik či další recyklovanou myšlenku, nepřistupujeme k těmto vyšším schopnostem. Jsme drženi ve špinavém, mentálně ochuzeném, chaotickém, nízkoenergetickém prostředí. Hodnotou je vaše mysl a nástrojem vaše myšlenky. A tak vás chaos sociálních médií a komentářů, které zaplňují vaši mysl, odvádí a znemožňuje vám dosáhnout výšin, o nichž možná dosud ani nevíme.

Vědomí a pozornost nemohou prospívat ani se rozvíjet při konzumaci ochuzených informací. Když aplikace myslí za vás, jejich doporučení nás cvičí k tomu, abychom se dívali mimo sebe – především pro potvrzení, instrukce, informace a téměř vše ostatní. A pak se divíme, proč svět není lepší nebo uzdravený? Pokud se nedíváme do svého nitra, nedosáhneme v dosahování míru nepokročíme. Mentální omezení nám brání v rozvoji mysli, když ji potřebujeme rozvíjet. Opravdu jsme to zkusili? Zkoušíme náboženství i akademii, zkoušíme vládu i politiku, zkoušíme soudní systém i vymáhání práva – ale dostali jsme vůbec příležitost zkusit sami sebe?

Duchovní vůdci vyhledávali samotu. Ježíš, kromě 40 dnů a nocí, trávil v samotě čas pravidelně. Buddha strávil 49 dnů pod stromem bódhi a šest let samotářským putováním a hledáním. Uváděl, že samota je nezbytná k tomu, aby se člověk vyhnul negativním myšlenkám. A vy nemůžete jít ani na toaletu, aniž byste měli hlavu sklopenou a ramena shrbená nad telefonem, kde kontrolujete cizí komentář nebo fotografii, či titulek zprávy, který může být na jiné stránce hned popřen? Vím, že nejsme všichni duchovní vůdci. Nicméně jsme máme zodpovědnost coby vlastní soukromý duchovní vůdce – a příroda, samota a ticho jsou nezbytné pro náš rozvoj. Kdo ví, co je možné, pokud to zkusíme?

Sociální média, se svými pohledy milionů lidí, jsou jako svatyně v našich rukou; shromažďujeme a uctíváme řeči od cizinců, neoddělitelné od zařízení, které přijímáme jako realitu. Narážíme na dějové linie příběhů, jejichž zakončení je nahrazeno další roztříštěnou historkou, klopýtáme přes každou větu a hlavní postavou nejste ani vy. Vaše mysl není určena pro úzké uličky a bídu, ale pro rozlehlost a bohatství. Prostřednictvím tohoto uvědomění se uzdravíme a vzpomeneme si – a pozvedneme tak sebe i svět.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.

–ete–

The post Jak nás sociální média udržují v ghettu naší mysli appeared first on Epoch Times ČR.

✅ Více: ZDROJ ZDE