Forgive Me Father 2 – recenze lovecraftovského boomer shooteru

Mýtus Cthulhu vystrkuje chapadýlka z různých druhů her – poklidného rybářského simulátoru Dredge, detektivní adventury The Sinking City, soulsovky Bloodborne, ale i pořádně nabušené střílečky, ve které masakrujete kultisty a zplozence hlubin jako v případě Forgive Me Father 2.

Hra malá a možná neznámá, ale protože jsem vloni recenzoval první díl, který mě nadchl svojí komiksovou stylizací a uši rvoucím metalovým soundtrackem, neváhal jsem ani chvíli a udělal si radost pokračováním. Protože fantasticky malovaných příšer, hektolitrů krve a podladěných kytar není nikdy dost, nemám pravdu?

Ph’nglui mglw’nafh Cthulhu R’lyeh wgah’nagl fhtagn!

Ve Forgive Me Father 2 nečekejte žádnou lovecraftovskou hru z tajemna a neznámého ani subtilní práci s šílenstvím. Veškeré zlo máte jasně na očích a ještě lépe v zaměřovači pumpovací brokovnice, protože když běsy z hlubin, přívržence Prastarých a mezihvězdné horory nadopujete dostatkem olova, prostě chcípnou.

Pro ty z vás, které uchvátil první díl: Zmizela možnost volby postavy, pokračujete v příběhu běsy stiženého kněze a vydáváte se do hloubi vlastní psyché čelit nepopsatelným hororům. Takže začínáme, jak jinak, v blázinci, který zároveň slouží jako centrální uzel, kde vylepšujete zbraně, nakupujete nová kouzla do nekronomikonu a případně opakujete některé úrovně.

zdroj: Byte Barrel zdroj: Byte Barrel

Pokud vás ale první Forgive Me Father minul, nemusíte mít vůbec strach, že byste o něco přišli. Pokračování píše svůj vlastní uzavřený příběh a… nebudeme si nic nalhávat, kvůli příběhu Forgive Me Father 2 nehrajete. Není dobrý, není vlastně ani špatný, prostě tak nějak existuje a ztrápené výkřiky kněze do prázdna o šílenství působí často jako mlácení prázdné slámy, kterou podtrhuje poměrně nepovedený dabing a fakt, že blouznící černoprdelník málokdy zavře zobák.

Čeká vás obligátní výprava do dětství, narušené mysli a samozřejmě i do obligátních nelidských ruin prastarých měst, ve kterých geometrie nedává žádný smysl. Forgive Me Father 2 scenaristické ceny sice nezíská, na druhou stranu se aspoň snaží, aby různá a pestrá zasazení úrovní měla alespoň jakés takés příběhové odůvodnění a vy věděli, proč jste jednou v zákopech první války a záhy v obrovské botanické zahradě.

Komiksový válčík s hektolitry krve

Příběh a jeho podání ale vem čert, teda pardon, vem Nyarlathotep. Podobně jako třeba v případě Doomu tady zas až takovou roli nehraje. Doom nezmiňuju nadarmo, protože Forgive Me Father 2 patří do stejného subžánru stříleček – boomer shooterů. Tedy jakýsi opak vážně pojatých stříleček, kde spíše než na taktickém postupu s krytím záleží na tom, jak rychle dokážete uskakovat projektilům a kolik zplozenců temnot rozmáznete jednou dobře mířenou raketou.

zdroj: Byte Barrel

A tady opět Forgive Me Father rozpoutává krvavý valčík jedna báseň, respektive jeden řízný metalový koncert, protože jakmile se do vřískotu kultistů zakousnou zkreslené kytary, dvojšlapka a varhany (!), chce se vám mezi autory soundtracku hledat Micka Gordona.

Až mě vždycky mrzelo, když aréna skončila, proud kultistů ustal a s ním dozněl i brutální koncert, který se posléze vrací do ambientního nevtíravého podkresu. Už jen kvůli hudebnímu doprovodu stojí za to Forgive Me Father 2 těch osm hodin věnovat. Druhým důvodem je pak fantastické grafické zpracování s nádherně ilustrovaným prostředím a nepřáteli.

zdroj: Byte Barrel

Krásná kombinace evokativních 2D spritů a cel-shadovaného prostředí s výraznou barevnou paletou kouzlí na obrazovce divy a do toho si ještě úrovně můžete vymalovat pořádným kýble pestrobarevného šarlatu, protože krev po stěnách chlístá po litrech.

Nebude to stylizace pro každého, ale milovníkům komiksových ilustrací a netradičního zobrazení mýtů Cthulhu jistě uchvátí. Hlavně proto, že design potvor je zkrátka fantastický, a když se vám podaří si nějakou prohlédnout zblízka, okamžitě rozpoznáte zrůdnosti z moří, které se hemží chapadly, škeblemi, ploutvemi, jikrami a dalšími odpornostmi, které by humanoidy rozhodně „zdobit“ neměly.

Levely o úroveň výš

Obrovský krok kupředu oproti prvnímu dílu urazil i design úrovní. A myslím tím jak grafický, tak samotnou spletitost úrovní. Pamatuju si, že výtky k prvnímu Forgive Me Father směřovaly k ošklivé globální geometrii a zmatených úrovních, v nichž bylo občas složité se vyznat. Hlavně proto, že jste se často museli vracet stejnými cestičkami, i proto, že jste dlouze pátrali po opomenutých dveřích, od kterých jste získali pasující barevný klíč.

V drtivé většině případů vás pokračování vede rovnou za nosem a šikovně navádí koridory tak, že nikdy nebloudíte zbytečně dlouho. Průzkumníci a prolézači podezřelých výklenků si ale určitě přijdou na své, protože každá úroveň obsahuje hned několik tajných místností a hodin s kukačkami, které můžete zlikvidovat.

zdroj: Byte Barrel zdroj: Byte Barrel

Tedy až na jediný level ke konci hry, protože když jsem vkročil do prastaré, několikaúrovňové pyramidy, kde na mě vyskočil úkol sepnout 22 pák, protočil jsem oči v sloup. Hlavně proto, že jde o v podstatě o velké pískoviště (doslova), které musíte prolézt křížem krážem, nahlédnout za každý kout (spousta je ve tmě a musíte si svítit baterkou) a modlit se, ať někde náhodou páku nepřehlédnete.

Jde ale o jedinou a malou výtku, jinak jsou prostředí opět krásně ztvárněná, neopakují se, projít je trvá deset, patnáct minut a každé má nějaký památný moment. Ať je to skvělá aréna s ještě lepším soundtrackem, environmentální hádanka, nebo třeba neotřelý boss.

Když nemáš broky, narvi tam chobotnici

Fantastický je i arzenál, se kterým se zrůdám z moří postavíte. Respektive několik kategorií je poměrně standardních: Zbraně na blízko, pistole, brokovnice, puška, tech puška, minomet a magická „exotická“ zbraň.

Sbíráním žetonů si pak můžete odemykat jejich různé mutace. Z minometu udělat granátomet, brokovnici přetvořit v dvouhlavňovku nebo automatickou variantu. Slovo „zmutovat“ jsem ale nepoužil nadarmo, protože krom funkčnosti se mění i vizuál, který je opět fantastický a evokativní.

Nikdy se mi třeba neomrzel pohled na vylepšenou brokovnici „na dálku“ s chobotnicí, kterou do ní se šťavnatým mlaskáním rvete místo zásobníku.

Speciální schopnosti prvního dílu nahradil nekronomikon (nebo modlitební knížka, jak kdo chce) do nějž můžete vložit až tři libovolné stránky s kouzly a pasivními schopnostmi. Aktivní kouzla pak efektně zbarví obrazovku do černobílé, ze které jen stříká svítivá rudá krev a z desítek schopností si můžete postavit kombinaci, jaká se vám zlíbí.

Třeba se dočasně léčit poškozením a zároveň se stát nezasažitelným s pasivním bonusem, který přidá sílu pistolím. Fajn ozvláštnění hratelnosti, které sice nevymýšlí nic nového, ale do hry se hodí a dokáží vás vytáhnout z ledajaké šlamastyky, protože Forgive Me Father 2 je na normální obtížnost poměrně tuhá zkouška.

Boomer shooter jako řemen

Malá střílečka, která sice mechanicky neobjevuje kolo, ale řemeslně je naprosto bravurně zvládnutá. Skrz všechno dechberoucí výtvarno a ohlušující nářez soundtracku jsem se ani minutu nenudil, protože kosení stovek zrůd je fantasticky uspokojivé.

zdroj: Byte Barrel