Dokumenty o atentátu na Kennedyho zanechávají badatelům více otázek než odpovědí

WASHINGTON – 18. března pozdě večer byly zveřejněny tisíce stran dokumentů týkajících se atentátu na prezidenta Johna F. Kennedyho 22. listopadu 1963, které odhalily podrobnosti o operacích zpravodajských služeb, ale jen málo nových informací.

Badatelé na odtajnění dlouho čekali, někteří však zpochybňují obsah uvolněných spisů a to, zda existují další dokumenty nebo zda byly dříve zničeny.

Mnoho digitalizovaných dokumentů je nečitelných, ať už kvůli kvalitě zdrojového materiálu, nebo nevhodným metodám skenování.

Kritici pomalého uvolňování informací vládou v posledních 62 letech naznačují, že nedostatečná transparentnost vyvolala kontroverze a narušila důvěryhodnost.

Mnohé z nově zveřejněných spisů popisují snahy CIA čelit Rusku a Kubě, včetně plánů na izolaci, „další diskreditaci“ a svržení cizích vlád pomocí státních převratů s využitím „politické a psychologické války“.

Odtajněný spis CIA z října 1963 instruuje agenty, aby „na konkrétní dotaz“ ohledně spiknutí s cílem zaútočit na kubánskou obchodní loď neposkytli žádný komentář a zcela ho popřeli. Podle dokumentu byl kubánský revoluční vůdce Fidel Castro znepokojen bombou – která nevybuchla – umístěnou na lodi v italském Janově, o níž tvrdil, že ji tam umístila CIA.

Některé zprávy odhalují metody shromažďování zpravodajských informací a uvádějí podrobnosti o tom, jak jsou vedeny záznamy.

V jednom případě bylo agentům doporučeno zničit všechny dokumenty, aby se informace nedostaly do rukou cizí vlády.

Některé dokumenty naznačují, že Lee Harvey Oswald, kterého Warrenova komise označila za osamělého střelce odpovědného za zabití Kennedyho během politické návštěvy Dallasu, byl pod dohledem americké vlády již dlouho před atentátem.

Uvádějí, že Oswald měl rozsáhlé kontakty v rámci zpravodajské komunity a že o jeho údajných aktivitách informovaly americké agentury evropské kontakty ve dnech a měsících před atentátem na Kennedyho.

Podle Warrenovy komise Oswald vystřelil z pušky Carcano třikrát během 8,3 sekundy, přičemž druhý a třetí výstřel údajně zasáhl prezidenta.

Ruští špionážní činitelé z KGB, bývalé ruské tajné policie a zpravodajské služby, tuto představu odmítli, označili Oswalda za „špatného střelce“ a naznačili, že vražda byla součástí promyšleného „puče“, což vyplývá z dalších dokumentů.

Podle jedné z nově zveřejněných zpráv bývalý agent zpravodajské služby Gary Underhill údajně řekl úředníkům, že za Kennedyho vraždu je odpovědná CIA. Underhill byl v roce 1964 nalezen mrtev a jeho smrt byla vyhodnocena jako sebevržda.

Underhill řekl svým přátelům, že Kennedy byl zabit, protože odhalil důkazy o tom, že nekalé živly uvnitř zpravodajské agentury obchodují se zbraněmi a drogami a zároveň podněcují politické nekalosti, odhaluje zpráva.

Výzkumník skutečných zločinů a spisovatel John Leake vyslovil domněnku, že k tragické smrti bývalého agenta pravděpodobně došlo kvůli jeho práci odhalující potenciálně nezákonné jednání.

„Underhill byl v roce 1964 příliš zkušený na to, aby vznášel nepodložená tvrzení,“ řekl Leake listu The Epoch Times. „Vsadil bych se o velkou částku, že věděl, o čem mluví.“

Tehdejší prezident Lyndon B. Johnson v roce 1964 v rozhovoru s agenty prohlásil, že CIA byla „vždy spojována se špinavými triky“, a doporučil agentuře, aby se „zbavila image maskování a dýky“, jak uvádí jeden ze spisů.

Z jiných spisů vyplývá, že někteří autoři, novináři a jejich rodiny byli vyšetřováni, zejména ti, kteří psali o alternativních teoriích vysvětlujících atentát.

Někteří členové médií se ve prospěch agentury vyhýbali určitým tématům, která zahrnovala „značně trapný potenciál“, jak uvádí spis týkající se aktivit CIA ohledně Kuby a Miami. Spis označuje tento vývoj „zčásti za otázku štěstí a zčásti díky přátelskému a vstřícnému postoji těchto kontaktů s tiskem“.

„Situace však zůstává choulostivá, protože i při velké dobré vůli si místní novináři nemohou dovolit nechat se napálit od lidí zvenčí, pokud jde o příběhy na jejich vlastním dvorku,“ uvádí se v dokumentu z února 1967.

CIA rovněž upozornila na svůj záměr „proniknout“ do mediálních organizací v zemích, kde se snaží získat vliv.

Na zpravodajských aktivitách se podílely i další země, například britská MI5 sledovala komunikaci mezi tehdejším okresním prokurátorem v New Orleans Jimem Garrisonem, jehož příběh byl vylíčen ve filmu Olivera Stonea „JFK“, a britskou nadací.

Některé zahraniční vlády měly také v úmyslu udržet některé spisy v tajnosti.

Z několika dokumentů týkajících se Jamese Angletona, který po dvě desetiletí působil jako šéf kontrarozvědky CIA a následně byl identifikován jako izraelský špion, byly dříve vymazány všechny zmínky o Izraeli nebo jeho zpravodajské službě. V roce 1975 byl tehdejším ředitelem CIA Williamem Colbym donucen opustit americký zpravodajský aparát.

Napětí, které existovalo mezi Kennedym a Angletonem a izraelskou vládou v souvislosti se získáním jaderných zbraní blízkovýchodní zemí, je ústředním bodem zájmu některých badatelů, kteří naznačují hluboce zakořeněné motivy pro odstranění úřadujícího prezidenta.

Dokument o 74 stranách, který badatelé hledali a který popisuje rozhovor, který Angleton vedl s Churchovým výborem – výběrovou komisí amerického Senátu zřízenou v roce 1975 – nebyl do digitálního vydání zahrnut, ale mohl by se nacházet v Národním archivu USA.

Ostatní země se snažily vyloučit svou účast na jakékoli komunikaci související s vraždou. Šéf australské zpravodajské služby Charles Spry v roce 1968 požádal, aby dokument Warrenovy komise CD 971, který se údajně týkal telefonátů uskutečněných v roce 1963 na americkém velvyslanectví v australské Canbeře, zůstal utajen.

Richard Helms, tehdejší ředitel CIA, odpověděl na Spryho dopis poznámkou, kterou potvrdil souhlas agentury s jeho žádostí a uvedl, že jím uvedené body „poskytují všechny důvody pro to, aby dokument nebyl zveřejněn“.

Prezident Donald Trump 23. ledna nařídil zveřejnění všech dokumentů o atentátu na JFK a dokumentů týkajících se atentátů na Martina Luthera Kinga mladšího (4. dubna 1968) a Roberta F. Kennedyho (6. června 1968).

„Exekutivní příkaz zavádí politiku, že více než 50 let po těchto atentátech si rodiny obětí a americký lid zaslouží pravdu,“ uvádí se v informačním listu Bílého domu.

Trump při prohlídce Centra Johna F. Kennedyho pro múzická umění ve Washingtonu 18. března oznámil, že následující den má být zveřejněno přibližně 80 000 spisů.

Od rána 19. března bylo na webových stránkách Národního archivu zveřejněno přibližně 63 000 stran informací v téměř 2 200 odkazech na soubory.

Úředník Bílého domu sdělil deníku The Epoch Times, že další dokumenty čekají na digitalizaci a jsou k nahlédnutí v budově Národního archivu ve Washingtonu.

Některé spisy jsou zapečetěny na základě soudního příkazu k utajení osobních daňových informací nebo z důvodu utajení před velkou porotou a jejich zveřejnění je blokováno, dokud nebudou odpečetěny.

„[Národní archiv] spolupracuje s ministerstvem spravedlnosti na urychlení odpečetění těchto záznamů,“ uvedl úřad ředitele Národní zpravodajské služby v prohlášení. „Velké poroty z doby před mnoha lety je již viděly, takže většina těchto informací je již venku, ale bez ohledu na to budou tyto informace na pokyn soudu okamžitě zveřejněny.“

Celkem se v archivech nachází přibližně 6 milionů dokumentů týkajících se JFK, z nichž většina byla zpřístupněna veřejnosti po přijetí zákona o shromažďování záznamů o atentátu na prezidenta Johna F. Kennedyho v roce 1992, který nařídil úplné zpřístupnění do roku 2017.

Trump během svého prvního funkčního období část spisů zveřejnil, ale zpravodajské služby mu doporučily některé další dokumenty nezveřejnit.

Bývalý prezident Joe Biden zveřejnil více než 13 000 dokumentů, ale dvakrát odložil zveřejnění dalších utajovaných spisů s odkazem na obavy o národní bezpečnost.

Deník Epoch Times v současné době prověřuje trojici nově uvolněných digitalizovaných spisů a dokumentů uložených v Národním archivu.

-ete-